Jméno Rolanda Gifta dnes asi nikomu moc neříká. Přitom v polovině osmdesátých let byl jeho jasně rozeznatelný nosový témbr ozdobou předních pater hitparád, bez rozdílu světadílu či politického zřízení. Co by člen komerčně megaúspěšného popového tria Fine Young Cannibals oblažoval Gift svým hřejivým soulovým vokálem návštěvníky diskoték v Tokiu, New Yorku i Praze.

Fine Young Cannibals tehdy spolu s Communards, Style Council nebo Boy Georgem definovali takzvaný blue-eyed soul - tedy černou soulovou hudbu, zpívanou bílými interprety. FYC navíc do své hudby přidávali mnoho z reggae (další dva členové Cannibals Cox a Steele předtím působili v jedné z nejúspěšnějších skupin druhé vlny revivalu ska The Beat) a tradice britského mersey beatu (jejich velkým hitem byla například coververze skladby melodických punkýšů The Buzzcocks "Ever Fallen In Love"). Hudba Fine Young Cannibals přitom rozhodně nebyla diskotékovým kolovrátkem, hudební inteligence a rozhled spolu s nadprůměrnou hitovou potencí tehdy Giftovi a spol. zajistila přízeň kritiky i posluchačských mas.

V roce 1989 se Fine Young Cannibals po dvou albech odmlčeli a krom pár kompilací, výběru největších hitů a remixů je dodnes ticho po pěšině. Roland Gift se realizoval především na poli hereckého umění (v epizodních rolí se objevil například také v u nás uváděném seriálu "Highlander"). Aktuální debutové album, nazvané prostě "Roland Gift", je tak zřejmě snahou navázat na doby staré slávy. Koneckonců jeho náplň by tomu odpovídala. Gift skutečně jako by začal znovu tam, kde FYC v roce 1989 skončili. Prošlé roky jsou však samozřejmě znát. V polovině osmé dekády působili FYC jako svěženky, které svým soulem s citem pro rytmus a melodii čeřili zatuchlé europopové vody, zatímco dnes máme tu čest se zralým mužem, který si již může sem tam dovolit dílčí životní rekapitulace. Spíše než v současných klubech se tak Giftova deska ocitne v přehrávačích pamětníků, kteří možná uroní slzu nad prošlým mládím. Aby však nedošlo k nedorozumění, Gift laťku, kterou v osmdesátých s FYC nasadil, rozhodně nepodlézá. Jeho vokál neztratil nic ze své originality, nechybí mu ani melodické nápady ("Wish You Were Here", "Looking For A Friend") či cit pro zajímavé aranžmá ("If We Ain't Got Love").

Doba se však změnila a Giftův soul model 2002 je pouze jedním z mnoha a rozhodně zdaleka ne tím nejprogresivnějším či nejzajímavějším, chcete-li. Vesměs kytarová aranžmá (většinu partů nahrál Giftův parťák z FYC Andy Cox) lehce koření nevtíravé elektronické přísady a nade vším se klene Giftův vokál. Právě jeho nezaměnitelnost je však tím prvním a posledním, co dnes Rolanda Gifta odlišuje od zástupů soulových interpretů, kteří stejně poctivě jako on vycházejí vstříc poptávce po znovu objevovaném a žádaném žánru. Příjemné, melodické, přeci jenom však trošku pamětnické a konzervativní.