Stejně jako v minulých letech je i letos německé trio Scooter velmi plodné. Jsme sotva v polovině roku 2002 a do diskografie těchto neúnavných hitmakerů už přibyly kromě nového singlu hned další dvě alba. Výběr největších hitů z let 1998-2001 "Push The Beat For This Jam", který se v prodeji objevil na začátku roku, úspěšně zmapoval a zrekapituloval činnost těchto stálic německé taneční scény v období, které sami autoři označili jako druhou kapitolu své tvorby. Nyní nás na první straně kapitoly třetí čeká živé album, které se jmenuje "Encore / Live And Direct". Po loňském poměrně vydařeném projektu "We Bring The Noise" se zdá, že letos německé trio vsadilo na komerci a na osvědčené hity z let minulých. Nové album se dá totiž s nadsázkou označit jako doplněk předchozí singlové kompilace, která sama o sobě přinesla pět nahrávek zaznamenaných během evropského turné v Polsku. Nyní si tedy můžeme živý koncert vychutnat pěkně od začátku až do konce.

"Encore, Live And Direct" nabízí Scooter přesně takový, jak ho známe prakticky po celou dobu jeho existence. Ovšem s tím rozdílem, že živá a místy značně vyumělkovaná atmosféra jejich největších hitů je konečně opravdová a celé album tudíž vyznívá mnohem upřímněji, než když si představíme H.P. Baxxtera, jak ve studiu huláká do mikrofonu a technici posléze natočenou skladbu podkládají báječným publikem. Takhle naživo má Baxxter přece jen více možností, jak komunikovat s fanoušky, i když v průběhu vystoupení občas podléhá atmosféře a snaží se ji umocnit svými samoúčelnými výkřiky, které občas ruší. Nicméně v živém podání - a nemám teď rozhodně na mysli instrumentální složku jednotlivých skladeb - se i ta záplava stokrát ohraných skladeb dá docela dobře strávit. Tím spíše, že některé byly pro živé vystoupení lehce upraveny, což je pro nás posluchače jen dobře. V neposlední řadě se albu samozřejmě nedá upřít téměř po celou dobu udržované ďábelské tempo, které je jako dělané pro nějakou taneční párty. Pojďme se tedy podívat, na co se můžeme při živém vystoupení formace Scooter těšit.

Album otevírá osvědčený hit "Posse (I Need You On The Floor)", který v diskografii Scooteru načíná řadu posledních čtyř singlů, které se vyznačují výrazným refrénem zpívaným podbízivým myším hláskem. Triu tento nově zaběhlý model nese úspěch, přestože "myší refrén" není žádnou převratnou novinkou a patent na podobné hrátky s hlasem musíme hledat o dobrých sedm let dříve, kdy evropské taneční hitparády úspěšně dobývala německá formace Das Modul a jejich myška, která přebíhala dálnici ("Kleine Maus"). Ale pro Scooter je už několik posledních let přebírání osvědčených prvků od jiných tanečních formací typické a nutno podotknout, že přes mírnou okatost tyto prvky do jednotlivých skladeb poměrně solidně zapadají, což je známka dobře zvládnutého řemesla, přestože jinak osvědčené hudební postupy postupně upadají do znatelného stereotypu. Po "Posse", která je jednou ze skladeb, která prošla výše zmíněnou drobnou úpravou, následuje připomínka loňského projektu "We Bring The Noise" a musím říci, že tato pasáž mi z celého koncertu přijde jako suverénně nejslabší. Titulní skladba jejich zatím posledního řadového alba ještě ujde, za to nečekaně zařazená "R U  :-)?" pěkně brzdí slibný rozjezd a koncert nabírá otáčky teprve, když zazní kýčovitý singl "Aiii Shot The DJ". Dále už německé trio nasazuje své osvědčené hity - "Faster Harder Scooter", nostalgickou vzpomínku na rok 1996 "I'm Raving", hitovku s vypůjčeným motivem od LA Style "Call Me Maňana" a první část graduje skladbou "Fuck The Millennium", na jejímž začátku se ozývají výstřely ze samopalu, což silně zavání inspirací u klasiky jménem KLF. Následuje volnější pasáž a poměrně zdařilá skladba "Am Fenster", která mě mile překvapila už ve své studiové podobě na druhém CD předchozí singlové kolekce. Je vidět, že ani v případě Scooteru snad ještě neodzvonilo hudební invenci a nápadům.

Druhou část vystoupení otevírá naživo nejen zpívaná ale také hraná skladba Billyho Idola "Eyes Without A Face". Baxxterův zpěv bych neváhal označit jako velmi dobrý a nečekaně vyzrálý. Každopádně dává zapomenout na dávný rozpačitý výkon při jiné Idolově skladbě ("Rebel Yell"), která se před šesti lety stala dokonce jedním ze singlů. Tato vsuvka vyznívá docela příjemně a posluchač může nabrat sílu a odvahu k poslechu zbytku vystoupení, které pokračuje vzpomínkou na rok 1997 v podobě "No Fate" a potom už následuje asi nejzdařilejší část alba. "Greatest Beats" - béčko singlu "We Are The Greatest", který zvukově a motivově značně čerpá z tvorby takových tanečních veličin, jako je Westbam nebo Members Of Mayday (jak ironicky pak takový název singlu vyznívá, že) - obstarává úvod k asi největšímu hitu z poslední doby - "How Much Is The Fish?". Obě skladby jsou celkem solidně spojeny, stejně jako následující "The Age Of Love" a "Fire". Mezi tyto propojené pasáže se ještě vešel nedávný singl "Ramp!" (na albu uveden pouze pod názvem "The Logical Song") a podivné Baxxterovo pěvecké číslo. Budiž. Živé vystoupení uzavírají dvě skladby, které již patří do poměrně dávné minulosti - "Endless Summer" a chybět nemůže pochopitelně klasika "Hyper Hyper". Také tyto dvě skladby jsou poměrně zdařilým způsobem namixovány do sebe a druhá jmenovaná funguje především jako outro. Tím končí živé vystoupení, ale ještě ne celé album. Jako závěrečný bonus následuje zatím poslední singl "Nessaja", který se nese v duchu tří předešlých hitparádových počinů a dokazuje, že Scooter opět neváhá jít po pečlivě vyšlapané cestičce a ždímat jeden osvědčený nápad, dokud to jen jde.

Mám-li tedy album "Encore / Live And Direct" hodnotit, pak musím i přes drobné výhrady říci, že se jedná o poměrně zdařilý počin, který jistě vzbudí u věrných fanoušků velké nadšení. Pro nás nezaujaté posluchače, kteří rádi posloucháme taneční hudbu (neřku-li techno), sice mnoho nového nepřináší, ale přesto bych řekl, že se živé vystoupení formace Scooter docela příjemně poslouchá. Můj osobní verdikt zní 6/10, ale ti kdo mají k dispozici i souběžně vycházející DVD, možná nějaký ten bodík přidají. A věrní fanoušci? Ti jistě přidají i dva.