Království tří korunek má ve světě populární hudby dlouhodobě velmi silnou pozici. Malá skandinávská země díky koncepčním státním dotacím na rozvojové kulturní programy pro mladé včetně undergroundových žánrů, jako je metal, v kombinaci s rodinným zázemím, kdy je řada dětí už od ranného mládí svými rodiči vedena ke zpěvu a hře na hudební nástroje, vyslala do světa hned několik jmen, které hrály ve své době roli globální superstar. Stačí vzpomenout legendární čtveřici Abba.

Ve své době byly celosvětové známé i skupiny jako A*Teens nebo The Cardigans a ze současných popových hvězd zmiňme třeba plavovlásku Robyn. Mezi nejslavnější vývozní artikly země patří bezesporu i duo Roxette. Dvojice Gessle/Fredriksson se na světových kolbištích pohybuje už tři dekády a řada jejich hitů patří mezi ty vůbec nejznámější melodie historie populární hudby. Hvězdně rozjetou kariéru však překazil krutý zásah osudu a tak i když jsme mohli už dopředu tušit, jakou podobu bude mít pražský koncert, výsledný dojem je bohužel i přesto víc než rozpačitý.

Začnu pozitivy. Per Gessle je nestárnoucí, věčně usměvavá a energická jistota, která sama utáhne show pomalu i v důchodovém věku a jeho charakteristický hlasový projev prostě nezevšední. Naopak, jedním z vrcholů večera byla převážně v jeho režii odzpívaná "Crash! Boom! Bang!". Ta s působivými projekcemi a psychedelickými kytarami měla za následek silně atsmoferický zážitek, ne nepodobný zážitku z koncertů Pink Floyd. Neskutečně potěšila i vsuvka sólového kytaristy, kdy nadšené aréně přehrál tradiční českou lidovku "Holka modrooká" a většina osazenstva se samozřejmě přidala sborovým zpěvem.

Poslední třetina koncertu měla výborné grády a probralo se i jinak docela pasivní publikum na tribunách. Asi nejvíce energické bylo kombo "Dressed For Succes/Dangerous" s nejlepšími pěveckými chvilkami Marie, slavnými baladami (obohacenými pouťovými balonky) nad hlavami davu a finálním ultrahitem"The Look". Potěšil i fakt, že v publiku takřka zcela zaplněné O2 areny byla řada teenagerů, znající všechny texty a užívající si naživo hudbu, na které vyrostli jejich rodiče. Bohužel, ani tyto klady nezachrání jalový dojem z celého večera, do kteréhož obrázku zapadá i role nevýrazného indie rockového předskokana Eskobar.

Už při otevíráku "Sleeping In My Car" bylo jasné, že je něco špatně. Potichý zvuk s výrazně staženými zpěvy, pomalé tempo a jako vrchol tohoto zpackaného úvodu show "Stars", kterou v této podobě Roxette raději vůbec neměli hrát. Z diskotékové vypalovačky udělali unylou pop rockovou záležitost, fatálně postrádající původní drive. A pak ten zpěv...

Tímto se dostáváme k závěrečné části reportáže a provokativnímu zamyšlení, zda má v současné podobě existence dua pod hlavčikou Roxette smysluplnost a hlavně budoucnost. Krutá rána osudu v podobě mozkového nádoru Marie na přelomu tisíciletí a nemalé trvalé následky na zdraví kdysi fenomenální zpěvačky vznáší výrazný otazník nad morální legitimitou současných světových turné a řekněme, sebeúctě k odkazu, který uskupení zanechalo v hudební historii.

Pěvecký výkon celý večer na stoličce sedící Marie Fredriksson, která je nyní už jen stínem dřívější energické divy, byl vzhledem ke známým okolnostem pochopitelně velmi špatný a jen s výraznou podporou sboristky dokázala uržet linky svých náročných partů. Opravdu to byl silně neutěšený a smutný pohled a řečnickou otázkou je, jestli je tohle to co chtějí samotní aktéři i publikum a jestli je tohle vůbec správné. Rozumím potřebě Marie dalšího životního naplnění a kontaktu s fanoušky jako nepopiratelné psychické podpory po tragické osobní zkušenosti, ale dle mého současná koncertní podoba Roxette násilným "křísením mrtvého" jen zbytečně parazituje na krásné a záslužné minulosti, hodnotách a étosu, který dříve vytvořila.

Je to zbytečné a nedůstojné prostituování značky. Mnohem adekvátnější by byla další sólová dráha Gessleho pod svým jménem, kde by Marie hostovala, třebas i koncertně, ale značku Roxette už by minimálně naživo zkrátka měly nechat zaslouženě odpočívat na hřbitově těch největších velikánů hudebních dějin. Je mi jasné, že tento pohled vzbudí nemalé kontroverze, ale nemůžu si pomoct – přesně tyto popsané pocity jsem si nejen já odnášel z pražské O2 areny.