Byl to večer o čtyřech dějstvích, z nich každé se vyznačovalo vlastním svébytným rukopisem. Z kraje nás pozval do baladického světa klarinetů staronový objev domácí scény Clarinet Factory ve vydařené spolupráci s talentovaným Floexem.

Vzájemným hostováním ve svých autorských písních ukázali možnosti konverze elektroniky do nástrojů a opačně. Skvěle to vyniklo při Floexových skladbách, kdy každou elektronickou smyčku či prvek dostal za úkol zahrát jeden z hudebníků. Poprali se s tím bravurně, leccos zpestřili i zajímavými efekty na basklarinety a klapky. Hlavně Petr Valášek na svůj basový klarinet šikovně beatoval, a v mezírkách dokonce beatboxoval, což dodalo jejich rozjímavým písním svěží dynamiku.

Clarinet Factory totiž náramně sluší remixy, jak je dobře slyšet na loňském albu "Worx And Reworx", a tak měl i Floex patřičný prostor. Doprovázel jejich skladby decentní elektronikou, hrou na xylofon a samozřejmě svým vlastním klarinetem. 

Zatímco Clarinet Factory a Floex připravili těmito písňovými rozprávkami jistý melodický vrchol večera, Jan Bang s Audun Kleivem uchopili svůj set úplně jinak. Nálada vnesená živým remixem se s melancholií předchozího koncertu setkávala jen místy.

Norští laptopoví talenti tam vhnali energii a vzájemně se hecovali, kdo to vybalí první. Nutno říct, že části jejich setů sice fungovaly perfektně samy o sobě, díky poněkud repetitivnímu střídání melodických a rytmických episod se však vytrácel moment překvapení. I tak to byla skvělá zábava pro publikum i pro samotné DJ’s, neboť Jan Bang si poskakoval za kontrolery jako panák a pokřikoval, což přineslo veselé koncertní osvěžení.

Až do této doby pohříchu poloprázdná Akropole se důstojně naplnila v očekávání hlavních hvězd večera, jimiž byli Erik Honoré a Nils Petter Molvaer. Sekundovali jim perkusista Ingar Zach a přední kytarista Eivind Aarset. Kromě těchto avizovaných hudebníků byla sestava doplněna i o duo mladých Streifenjunko a Sheriffs of Nothingness, takže ten večer v podstatě vystoupili všichni, kdo do Prahy ze severu dorazili.

Vystoupení měl v režii hlavně Erik Honoré. Na pozadí jeho prvního (!) sólového alba "Heliographs" (2014) nechal ostatní imporovizovaně hledat a nacházet svůj hudební prostor. Nikdo přitom nespěchal, nikdo poklidnou hladinu tónů nerozviřoval. Celá Akropole se tak ponořila do elektronické poetiky. Chvílemi se hudba i jen bezcílně toulala, opakovaně nacházela a ztrácela svou formu, rozpadajíce se ve zvukovou tříšť. Občas se nějaká vodící linka vynořila, aby vzápětí zapadla, což mne, rozmlsané předchozími čistě písňovými strukturami Clarinet Factory, vlastně neuspokojilo. I Nilsova trumpeta hrála jaksi přiškrceně, dokud Erik Honoré nedal pokyn a Nils mohl posluchače svou bezchybnou hrou odvést do krajiny podmanivých nálad.

Následná prosba o přídavek z publika byla k mému smutku zamítnuta a Stian Balducci se ujal live remixu. Balducci, muž s výrazem mnicha, za pultíkem zastrčeným v pozadí pódia velmi pozvolna vystavěl svůj zajímavý, meditativní zvukový chrám. Jeho minimalistický, introvertní, a přitom vysoce osobitý přístup vás zavedl k sobě dovnitř, do přitažlivé temnoty vašich duší. Kužely světla bloumající po sále sporadicky osvětlovaly posluchače bádající ve svých vlastních chmurách. Něco na tomhle chlápkovi bylo pozoruhodné. Žádné světlo na konci tunelu nenabízel a vy jste mu byli vděčni. Až vás dovedl na samé dno, celý set jednoduše přirozeně ukončil.

Tak příjemný a různorodý večer musel uspokojit nejednoho milovníka poslechové elektroniky. Jedinou výtku by si zasloužila vyloženě otravná rezonance barových dveří v sále, která ztrpčila poslech při Balducciho zádumčivé zvukové procházce.

Na druhou stranu, vynikající VJing poskytl nebývalou potěchu oka a zaslouží si velkou poklonu. Obohacený o zajímavé workshopy s Floexem, Janem Bangem a vokalistkou Sidsel Endresen vyšlapal festival cestičku pro komunikaci mezi nástrojem a samplem v reálném čase na českých pódiích, a to rovnou s věhlasnými hvězdami laptopové scény. Budiž za to hlasitě pochválen, a pokud budete mít někdy možnost, určitě navštivte jednotlivé interprety. Stojí to za to.