Petr Kolář si asi oblíbil překvapovat své fanoušky. Začalo to před časem odchodem z Arakainu a vlastní sólovou dráhou, která se od té předchozí liší asi jako slon od mravence. Nyní se mu znovu zastesklo po ostřejších kytarách, proto se dal dohromady s ikonou tuzemského metalu osmdesátých a devadesátých let Milošem Dodo Doležalem a rukou společnou a nerozdílnou makají na Kolářově čtvrtém studiovém albu.

Na velikonoční pondělí vyslal do světa první vlaštovku v podobě titulního songu "A proč ne", který opatřil obrazovým doprovodem. Opravdu to není regulérní videoklip, i když svým zpracováním by ho mohl připomínat. Na to je ale příliš jednoduchý a možná tím Kolář ukazuje svá ramena, že i pouhou ukázku opatří pohyblivými obrázky. O hudbu i slova se u této skladby podělili oba pánové a člověk musí uznat, že písnička dobře šlape a má velmi solidní zvuk.

Melodie dokáže po několikerém poslechu také vlézt do hlavy, trošku problém je ale v textu. U něj se zpěvák tváří jako ten pravý rocker - frajer, machr, který stále flámuje a chlastá, všude byl, všechno viděl. Machistické pózy, silácká gesta, která však v tomto případě vyluzují lehký úsměv na tváři. Toto divadélko se prostě moc spolknout nedá. Pokud se nebudeme dívat na vizuál, zapomeneme na tu omáčku kolem v podobě pádů a rozsypaného bílého prášku, můžeme si v duchu názvu písně říct - a proč ne? Jenom v hlavě zůstává pocit, že si samotné dílo o sobě myslí mnohem víc, než na co ve skutečnosti má.