Kolem jednadvacáté hodiny nad hlavami publika běžela animovaná projekce s plujícím názvem "Dune Rats". Na pódium právě nastoupili předskokani ukázat svou bláznivou show s výbušným garážovým soundem. Zatímco už vyprodaný sál praskal ve švech, tato kapela sestávající z tří dlouhovlasých Australanů řádila na pódiu jak zběsilá a pomalu rozpalovala natěšené fanoušky. Baskytarista se při divokém rock’n’rollu zamotával do kabelů a zpěvák byl tak okouzlen českými holkami, že dokonce od dvou dívčin z první řady ochutnal náš zlatavý nápoj. Svou roli předkapely tyhle pouštní krysy z Brisbane sehrály poctivě. Předvedly nespoutanou show, ukázaly, že se nebojí komunikace s publikem, a na rozloučenou si zpěvák plácl s celou první řadou včetně ochranky.

Nástup hlavní hvězdy na pódium probíhal za doprovodu působivé projekce v pozadí, při které jsme si připadali jako v kině. Billy Lunn uctivě přivítal výskající dav slovy "Ahoj Praha-ha-haaa" a tuto roztomilou češtinu pak kombinoval s anglickými proslovy v průběhu celého vystoupení. Po krátkém přivítání The Subways rozpoutali pod pódiem kotel punkovou vypalovačkou "We Don’t Need Money To Have A Good Time" a pak už jen přikládali pořádnou nálož. I když na turné vyrazili představit nové album, v setlistu nové songy nepřevažovaly a byly spíše vhodně zakomponovány mezi oblíbené hity. Z novinek jsme mohli slyšet vydařené singly jako "I’m In Love And It’s Burning In My Soul", "We Get Around" nebo "Dirty Muddy Paws". Nejlépe však pochopitelně zafungovaly staré osvědčené skladby "Shake! Shake!", "Oh Yeah" a nemohl chybět ani kultovní hit "Rock & Roll Queen", kterou Billy prokládal částečně i českým textem. V tu chvíli se už klub otřásal v základech a odolnost fanynek v popředí vůči běsnícímu davu poukázala na to, že holky nepřišly omdlévat na popové slaďárny.

Mezi pořádně našlápnutými songy nezůstalo moc prostoru pro nějaké pauzy, kromě krátkých proslovů nám ale Billy oznámil nemilou zprávu o nemoci bubeníka Joshe Morgana a zároveň představil jeho zástupce Toma Jenkinse ze Straight Lines, který Joshe patřičně suploval. Všichni tři muzikanti se zkrátka dokonale doplňovali a ukázali nám, že je koncertní hraní prostě baví. Jediným mínusem byl ale zanikající Charlottin zpěv, který v některých písních rozhodně neplní jen funkci doplňujícího vokálu.

Tahle trojice navíc ukázala, že umí nejen rozpoutat divokou show na pódiu, ale že jsou králi v komunikaci s publikem. Vzájemné propojení lidí a členů kapely bylo opravdu upřímné, a tak se v průběhu večera barikády mezi těmito dvěma poli bořila, až se našel první odvážlivec, který si zaskákal do davu. Billymu se tato aktivita vyloženě líbila a sám si dvakrát do natažených rukou skočil.

Na závěr je nutné dodat, že se na akci sešlo skvělé obecenstvo a atmosféra byla doslova magická. Všichni byli zapojeni do hry, ať už to bylo zvedání rukou nad hlavu nebo dřepnutí na zem podle Billyho pokynů. Pak už se jen stačilo rozloučit písní "It’s A Party", která nám bude připomínat, že to párty skutečně byla pořádná a nezapomenutelná. Z celkové atmosféry koncertu bylo vidět, že rock'n"rollovým The Subways sluší mnohem víc klubová scéna než velké sály, kde na takovou interakci s publikem není prostor.