Hlavním lákadlem druhého ročníku multižánrového Festivalu Spectaculare, který během dvoutýdenního programu představil výběr toho nejzajímavějšího především ze současné elektronické scény a moderní vážné hudby, byl koncert norské legendy ambientu, Geira Jenssena, který vystoupil pod názvem projektu Biosphere. Jedním z cílů rychle se rozvíjejícího festivalu je nabízet jeho návštěvníkům nevšední zážitky. Pečlivě vybírané účinkující často hostí prostory, do kterých většina z nás běžně nezavítá. Příkladem z letoška je kromě evangelického Chrámu U Salvátora také Planetárium Praha, které sídlí v parku Stromovka. Místo jindy vyhledávané především turisty, rodinami a páry svým charakterem přímo vybízí k uspořádání netradiční události, přičemž ambientně pojatý obsah je nepochybně skvělou volbou k podtržení jeho strhující atmosféry. Zásadní podíl na působivosti výsledku samozřejmě měla jedinečná projekce, která na sto procent zapojovala zrak diváků po celou hodinu trvání koncertu.

V kupoli planetária se nad hlavami přísedících zhruba co track obměňoval motiv pohyblivých výjevů. Převažovaly více nebo méně věrné obrazy z vesmíru, kde nechyběly půvabné hvězdokupy, mléčné dráhy, žhnoucí hvězdy, průlety rojem asteroidů nebo záběry velkolepých vesmírných lodí. Zastoupení ale měly také čistě abstraktní projekce, z nichž zřejmě nejpůsobivější bylo přeskupování husté tekutiny nebo miniaturní hranaté a bodové útvary, které při jejich simulovaném pádu člověk téměř cítil, jak do něho naráží a pohlcují jej.

Zneklidňující ambientní set Geira Jenssena nepředstavoval pouhý podkres neskutečné vizuální podívané, kterou vytvořil proslulý pražský VJs tým The Macula, známý například svým projektem mapujícím Staroměstský orloj u příležitosti jeho šestistého výročí. Jenssenovi se podařilo vystihnout přesně to, co si každý představí pod pojmem zvuky vesmíru. Decentně zařazované beaty v sobě měly určitou dravost, jakoby hnaly pohyblivé scény kupředu a dodávaly jim dynamiku. Masivní plochy plné šumu a chladných artificiálních zvuků zase podporovaly vnitřní neklid, který navozovala přítomnost něčeho nevídaného před očima. Zdeformované ozvěny alarmu, pípání přístrojů na monitorování životních funkcí, pulsování lidského srdce, to vše bylo možné v ambientu z dílny Biosphere slyšet a propůjčilo mu ten správný fyzický rozměr, kterým když tento mnohdy opomíjený žánr oplývá, stává se něčím vzrušujícím.

Geir byl při práci po celou dobu ponořen do téměř naprosté tmy a stal se tak pouze nenápadnou postavou, která tahá za nitky nadpozemského dění. Hlavy diváků zůstávaly zakloněné, s očima upřenýma na strop kupole. Hudební produkce s vizuální složkou se spojily v jedno a umožnily volný průchod plnému soustředění na program coby komplexní záležitost. Úspěch a velký zájem o všechny tři vydání koncertu Biosphere v planetáriu nasvědčují tomu, že zdejšímu prostředí se naskýtá možnost dalšího zajímavého využití, a to na hudebním poli. Poměrně příznivá akustika a dokonalé zázemí pro čím dál propracovanější projekce, se kterými současní umělci vystupují, volají po opakování něčeho podobného. Snad se dočkáme. V případě planetária je však pro příště stále ještě na čem pracovat. Zejména na lepší synchronizaci projekce a pokud možno zamezení výpadkům, které se v menší míře během promítání objevily. I přesto působivé.