Vojta Woody Troják je frontmanem psychobilly kapely The Rocket Dogz a úspěšný grafický designér. Doslova za chvíli čeká jeho kapelu unikátní koncert, kdy se k nim přidá známý rapper Vladimir 518. Jak k tomu došlo a co z toho vznikne?
Woody, posloucháš i jinou muziku než psychobilly?
V poslední době drtím
Suicidal Tendencies. Hodně mě baví heavymetalový a stoner kapely jako
Down,
Mastodon nebo Red Fang.Občas zabrousím do digitálních vod a nechám se unášet na vlnách synťáků, rapovýho diktátu nebo dark wave věcí. Ale primárně poslouchám nejvíc psycho/rockabilly, swing, jazz, blues a dost si ujíždím na westernovejch soundtraccích.
Rap a psychobilly? Pořád to ještě nechápu.
Teď zrovna něco připravujeme, kope to jak svině. Nebudeš tomu věřit. Volal mi
Vladimir 518. Ještě před třemi týdny jsme se neznali. Samozřejmě jsem sledoval jeho práci, milionkrát jsme cestou na koncerty otočili desky
PSH. Stojím na zastávce, zvoní mi telefon, cizí číslo.
"Halo? Čau, tady je Vláďa pět jedna osm." Byl jsem akorát na cestě do Street Culture, kde jsem měl dělat rozhovor o grafice. Myslel jsem, že to nějak souvisí s tím.
Vladimir 518 je legenda. Co chtěl?
Ptal se, jestli bychom společně neudělali pár věcí na jednu velkou akci, co se na konci ledna chystá v Praze. Mluvili jsme spolu deset minut a já se to snažil zpracovat. Pak jsem mu volal zpátky, a i když jsem si to v tu chvíli nedokázal vůbec představit, bylo jasný že tohle musíme zkusit.
Na čem jste se domluvili?
Vylezlo z toho, že má jít doopravdy o společný projekt
Vladimir 518 & Rocket Dogz. Už na tom pracujeme, postavili jsme koncept, kde Vladimír rapuje a my to držíme hudebně. Nepadne tam ani slovo z našich textů a všechny songy jsou přetransformované tak, aby to dohromady fungovalo. Myslím že se tím všichni dost bavíme. Sype to. Občas to zní jako
Motörhead, občas jako recitál básníka na speedu s kapelou Bohnickejch pacientů a chvílema to vezme za srdce. Uvidíš a uslyšíš už brzo.
Řekni nám něco o Rocket Dogz. Jak jste vznikli?
Když jsme se poznali, byli jsme ještě malí kluci. Všem nám bylo šestnáct, sedmnáct, chtěli jsme hrát rokenrol. Měl jsem už zkušenosti z jiný kapely, ale když jsem poprvé slyšel psychobilly, už jsem nechtěl dělat nic jinýho. Tři roky jsem sháněl stejně starý lidi, kteří by to viděli podobně. První koncert jsme hráli na mé sedmnáctiny.
Proč právě psychobilly?
Přesvědčila mě deska "Return Of Loving Dead "od skupiny
Nekromantix a jedno číslo fanzinu Bulldog, kterej byl plnej článků o těchhle kapelách.
O čem tahle muzika je?
Psychobilly je ještě šílenější a divnější než notoricky známej rokenrol z padesátých let, z kterýho vychází. Má blízko k punku a celkově je hodně inspirovaný horrorem, komixy, béčkovými filmy. Občas se v něm promítnou takový ty životní fuckupy, moc alkoholu, drog, zlámanejch srdcí, ale je to zabalený v takovým dost chytlavým kabátu.
Některý kapely mají dost specifickou image.
Zdaleka ne všechny kapely jsou vystajlovaný na zombíky. Někdo má třeba ujetý šusťákový soupravy, vypadá jako retard, základ je šílenost. Slovo psycho je dost výstižný. Je to rychlá a řízná muzika od psychopatů pro psychopaty. Je úplně jedno, jestli seš někde v jádru masovej vrah nebo šílenej jogger. Všechno vychází z rockabilly, jenom je to vyhnaný víc do extrému. Účesy jsou vyšší, hadry jsou přebombenější, muzika má větší koule.
Když půjdu na váš koncert, tak uvidím...
S Rocktet Dogz je to vždycky bordel a show, když vlezem na stage, tak takovej ten pomyslnej řetěz hodně rychle povoluje, občas je to sprostý a přidrzlý, ale znáš mě - nejsem zlej kluk. Hele, teď mě napadla asi nejlepší definice toho, co děláme. Psychobilly je strašně veselá muzika, která je zároveň strašně temná. A ještě je u toho bordel a velká basa.
Jak je na tom česká scéna v tomhle žánru?
Jde to ve vlnách. Teď to zrovna zase nabírá na obrátkách. Ani bych se nedivil, kdyby přišel velkej boom. Leccos tomu nasvědčuje. Mainstream se kolem naší subkultury až nebezpečně motá. Holky chodí jako pin-upky. Ve fashion magazínech jsou rockabilly kolekce. Když jsem před pár lety nosil psychobilly účes, lidi na mě koukali jak na dementa. Dneska nosí stejný vlasy i právníci. Úplnej přechod do mainstream ale stejně nenastane, protože v porovnání s jinejma žánrama je tahle komunita opravdu hodně soudružná a specifická. Ctí kořeny, neřeší hovna. Vždycky hned poznáš, kdo to fakt miluje a kdo si jenom nakoupil cool hadry a snaží se zapadnout.
Které domácí kapely si mám poslechnout?
V našem království vládnou dneska už legendární Green Monster. Z Plzně jsou to rozhodně nepřehlédnutelní Mordors Gang nebo občas hrající
Bad Tones. Teď je na lokálním písečku párek novejch mladejch kapel, který se slušně rozjížděj, takže bude o zábavu postaráno i v příštích letech. Pak tu bylo pár dost rozjetejch kapel jako
Flaming Cocks, kteří neměli problém vyprodat velké kluby. Nebo
Gangnails. Když jsme začínali, na scéně to hodně šlapalo. První koncert jsme měli v Jetu, děsný díře na Žižkově, a druhej už jako předkapela většiny místních kapel v Rock Café. Utíká to rychle. Šestého února slavíme na na strahovský Sedmičce sedm let od založení.
Poraď mi nej psycho akce pro letošní rok.
Nejvíc akcí je v Německu, což je živná půda i pro spoustu jiných žánrů. Největší je Satanic Stomp v Německu, Psychomania Rumble v Postupimi nebo Psychobilly Earthquake v Brémách. Na dvou posledních letos hrajem. U nás stojí na předních pozicích Psycho Therapy fest ve Vrchlabí, pak spousta pražskejch psycho koncertů v průběhu roku, brutální nálož taky nabízí festival Mighty Sounds. Tip na výlet je Psychobilly Meeting v Penedě de Mar v Barceloně. Celý týden jsi u moře, přes den pohoda, každý večer mejdan v klubu ve městě. Tam jsme hráli před dvěma lety, byl to asi náš největší úspěch. Letos se nám Evropa otvírá. Momentálně máme zabookovanejch mnohem víc akcí venku než u nás, takže to vypadá na super rok!