Základním pilířem inspirace pro natočení této desky se stala novela Harlana Ellisona "I Have No Mouth, And I Must Scream" (post-apokalyptické sci-fi vydané v časopise IF: Worlds Of Science Fiction), což je i skoro přesná definice toho, co si The Agromaniac na ploše čtyřiceti minut vlastně nachystal. Tento tajnůstkář z Ameriky zamaskovaný do plynové masky a klasické vojenské pláštěnky se jinak s ničím nemazlí a servíruje své potemnělé fantazie. "AM" je pojmenováno podle jedné z postav, superpočítače, který má dost nehezké úmysly s lidstvem. Samotný příběh byl napsán již v šedesátých letech minulého století. Od té doby došlo k mnoha proměnám nejenom přístupů k tvorbě hudby a The Agromaniac v tomto duchu nijak nezaostává.

Zásadní informace říká - minimálně osmdesát procent zvuků a ruchů zde bylo natočeno využitím lidského hlasu. "AM" však rozhodně není nějaká prostá a cappella zpěvná záležitost, hlavní aktér vše totiž překryl mnohavrstvým zkreslením, transformováním a zmutováním několika předtočených smyček dohromady. K tomu přidal prvky dark ambientu, techna a náznaků syrového industriálu. Hutný experiment nemá příliš světlých momentů a nezadržitelně chvátá k finální hlubině - umlčující nicotě tmy. Na jejím dně najdete leda prázdnotu, zdevastovanou ruinu naděje, ve které neproblikne ani zcela zbloudilý impuls optimismu.

"AM" je, dá se říci, i zhmotněným soundtrackem tohoto Ellisonova příběhu, pohádkový konec byl jeho autorem však zamordován hned zkraje alba. Pokud je "And When It Sang To Us, The Earth Shook" jen rádiový skřek nevyhnutelného, hned následná "Ten Billion Hammers" začne mučit ušní bubínky nekompromisní ruchovou a těkavou náloží. V promyšleném pohybu po šachovnici příběhu je nástup "A Machine", v níž prvně udeří i výraznější, strojový tempomat, beat. Teprve od toho zlomu začíná The Agromaniac rozehrávat mysteriózní zvukovou výpravu, kdy na vás nahrne kvanta potrhaných nemelodických fragmentů, ty s velkou vervou poslepoval do jakéhosi elektronického orchestru. Jeho rozechvělá prezentace dokonale zamotá smyslové vjemy a "Cain" coby hektický a tvrdošíjný techno monument předznamenává vojenský marš v podobě "Threads".

Každé ruchové zákoutí "AM" tepe chladem, skličující atmosférou a gradací dějových linií - trojice "Growth", "Hate" a hororově posmutnělá "Waste" je důmyslná revize lidských zvěrstev, která je třeba náležitě potrestat (v napjaté současnosti není třeba pro názorné příklady z reality chodit někam daleko). "Waste" je vlastně i určitým převtělením temného anděla, jenž odříkává svou modlitbu, ortel. Závěrečná čtvrtina "Salting The Earth", "We Were Silenced" a titulní "AM" je pak modulární zhmotnění devastace a naplnění nezvratného konce, ze žalostných výkřiků probíhá po zádech nefalšovaná husina.

"AM" je ruchová erupce kumulovaného hněvu a The Agromaniac svými výrazovými prostředky nikoho nešetří. Příběh o zmíněném superpočítači je jen jakousi spojnicí k existenční zpovědi nad lidstvem samotným; pocítíte strach, který vás bude doprovázet s každou minutou této desky. Světlem protkané revíry požírá tma a to, co přijde po ní, nevěstí nic dobrého.