Dvacet nejlepších domácích alb roku 2014 (5-1)

26.01.2015 11:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Rok se s rokem sešel a musicserver je tu opět s přehledem nejlepších alb, která se loni donesla k našim uším. Dvacítka vybraných českých či slovenských desek je i letos různorodá a doufáme, že si z naší nabídky svého favorita vybere každý. Jdeme do finále s pořadovými čísly pět až jedna.
Osmnáct hlasujících redaktorů musicserveru navrhlo celkem padesát sedm českých či slovenských alb a konečný žebříček dvaceti nejlepších nabízí řadu zajímavých výsledků. Pokud se do něj váš favorit za rok 2014 nevešel, budeme rádi, když se o něj podělíte v komentářích.

20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1

5. místo: Ben Cristovao - Made In Czechoslovakia


Ben Cristovao - Made In Czechoslovakia
"Otvírák 'Sweet Chilli' sice hraje na první dobrou v jednoduché letní hitovce, kterou by česká rádia dokonce i mohla hrát, následující šestice písniček ale pak dává dohromady obrázek jednoho vztahu, který vrcholí v nejlepší skladbě desky, 'Instagram'. Když Ben na chvíli přestane šířit dobrou náladu či energii a pustí do skladby i negativní prožitky, rázem je poznat, kam ještě ve své kariéře může hudebně vyrůst."

-- Honza Balušek

profil interpreta | recenze | makrorecenze | album na Deezeru

Ben Cristovao to v roce 2014 dokázal. Stala se z něj integrovaná hvězda. Album chválila kritika, YouTube nestačil počítat počet zhlédnutí nových a nových videí, vyjel na turné s kapelou po letních festivalech, stal se tváří záslužných projektů, podporoval mladé talenty, nezadal důvod špatné publicitě a sakra na sobě makal. Hateři plakali, neměli jak jej shodit. Stal se ještě větším vzorem. A deskou potvrdil svou jedinečnost na české scéně. Navíc ke svému osvědčenému receptu tanečního popu korunovaného klubovou hymnou "Bomby" (která už má 2,5 roku!) přidal netypické ingredience. Trap, reggae, rap, a nebo naopak ty nejmilostnější, citově dynamické balady. A různorodá deska zafungovala, také díky příběhovému propojení v první části a ztotožněním se s českým texty. A jak kolega v recenzi předpověděl, singly s miliony views na YouTube si pak přebrala i rádia. Další výborné skladby vydané loni ještě po desce potvrdily, že kvalita "Made In Czechoslovakia" nebyla náhodná, Ben je schopný se svým týmem tvořit jeden hit za druhým a jeho třetí album je prostě perfektní kolekcí. (Petr Doupal)


4. místo: Lipo - O duši


Lipo - O duši
"Lipo natočil desítku písniček, z nichž každá má svůj vlastní příběh, přesto snad jen s výjimkou 'Města, co spí' tematicky drží při sobě a je z nich jasně čitelné, že interpret si s posluchačem nehraje, ale zcela věrohodně mu otevírá dveře do svého nitra. To vše na hudebních podkladech, které mají s tradičním pojetím rapu pramálo společného, zato ale prokopávají cestu úplně novému subžánru."

-- Josef Martínek

profil interpreta | recenze | album na Deezeru

Ano, Lipo se v našem žebříčku dostal na čtvrté místo, a ne, neděláme si srandu. Tolik slov pro předsudkůmilovné odpůrce a nyní něco pro ty, kteří se do styku s deskou "O duši" nedostali. O tom, že jste o ní alespoň neslyšeli, však budeme pochybovat - na singl "Kruhy" byste v rádiu nenarazili jen těžko. Pokud by ale někdo od dalších písní očekával podobnou euforii z lásky, mýlil by se. "Takový song napíšete za život jen jednou, možná dvakrát," hlásil Lipo na křtu alba v Liberci. Zbytek skladeb jsou totiž zvukové experimenty plné osobních výpovědí. Tu zaslechneme violoncello, tu uslyšíme dětský sbor nebo indický sitár. Dočkáme se i kombinace harmoniky, d'n'b a operního zpěvu. Myslíte si, že tohle zkombinovat nejde? Přesvědčte se hned pod článkem zhlédnutím videoklipu k tomuto unikátnímu mixu, jehož složení se nejdřív jeví jako nesourodé. Opak je však pravdou. Liberecký rodák navíc přihazuje další bonus - nejenže své skladby spoluprodukuje, ale režíruje si k nim i vizuály. Jonáš Červinka to ale nedělá proto, že by si potřeboval něco dokazovat. Ve své tvorbě je sám sebou a nestaví se do tvrďáckých póz. A přesně tohle - lidskost - dnešní hudba potřebuje. (David Böhm)


3. místo: Markéta Irglová - Muna


Markéta Irglová - Muna
"Na novince je slyšet, jak Markéta Irglová hudebně a aranžérsky vyrostla. Primárním nástrojem pro ni stále zůstává její hlas v doprovodu klavíru. Ale nejenže na něj tentokrát hraje zajímavější a svébytnější kousky, pozitivní také je, že mimo klavíru tentokrát dostávají větší prostor i smyčce, islandské kostelní zvony, varhany, akustická kytara nebo třeba rytmika, která ve válečně laděné 'Time Immemorial' připomíná pochod vojáků."

-- Jan Trávníček

profil interpretky | recenze | album na Deezeru

Oscar, Glen Hansard, "Falling Slowly" - to jsou pojmy, které se pravděpodobně s Markétou Irglovou potáhnou po celou kariéru. I když byl celý pohádkový příběh dívenky z Valašského Meziříčí nepochybně nezapomenutelným momentem, nadaná muzikantka naštěstí nemusí žít jen z minulých úspěchů. I bez charismatického Ira dál tvoří. A zraje jako víno. Její loňská, druhá sólová deska "Muna" je dalším důvodem, proč na ni můžeme být hrdí. "Muna", to je harmonie. Pokora, smíření, rovnováha. V islandštině, jazyku země, kde hledala inspiraci, to slovo znamená rozpomínání. Hledání cesty, kterým prochází každý z nás. Markéta ji našla a energii, kterou načerpala z nedotknuté islandské přírody, vložila do svých písní. A skrz svůj jemný hlásek ji předává daleko silněji, než by to zvládly mnohonásobně zvučnější vokály. A pokud nejste věřící, vůbec se nenechte vystrašit křesťanskými motivy, které se celou deskou prolínají. "Muna" totiž neoslavuje boha na nebesích, ale hledá kousek boha v každém z nás. (Josef Martínek)


2. místo: Kieslowski - Mezi lopatky


Kieslowski - Mezi lopatkami
"'Mezi lopatky' je protkané a prorostlé láskou a něhou. Je to intimní a často bolestná zpověď o silných vztazích. O porozumění i nedorozumění. Přičemž to druhé převažuje. Kieslowski pořád věří na lásku, jsou jí plní. I když se s ní často míjejí. Ale i svědectví o nenaplněných vztazích podávají plni citu, nekopají kolem sebe. Jejich chlad hřeje."

-- Honza Průša

profil interpreta | recenze | album na Deezeru

Kieslowski se při přípravě třetí desky rozhodli pro trochu jiný způsob práce. Pozvali Jana P. Muchowa, odjeli do zimní zamračené Normandie a tam zpracovali a postavili krásnou nahrávku. Album, které sice na předešlé (a taky nádherné) desky navazuje, přece jen je ale o něco jinější. Barevnější, přístupnější a i, co se rozsahu týká, delší. David a Marie dokáží výborně psát o láskách, které neměly vyjít. Jejich vlastně sentimentální písně si tak nejlíp vychutná ten, kdo už se taky párkrát spálil. Kdo ví, jaké to je. Kdo dokáže najít krásu v životu samém. "Mezi lopatky" navíc vzniklo v době, kdy duo odehrává jeden koncert lepší než druhý. Pár se sehrál, výborně se doplňuje, zná se. A jejich hlasy jako by odjakživa měly patřit k sobě. Možná i proto je možné tuto desku chápat jako životní nahrávku Marie a Davida. (Honza Průša)


1. místo: Aneta Langerová - Na Radosti


Aneta Langerová - Na Radosti
"Je obdivuhodné, v jakou osobnost Aneta za deset let na tuzemské hudební scéně vyrostla. Dělá si věci po svém, přesto se nevzdává identity popové zpěvačky, jejíž hlas dokáže lámat skály, ale i hypnotizovat vyprávěním lidových historek."

-- Josef Martínek

profil interpreta | recenze | album na Deezeru

Aneta Langerová na své aktuální desce "Na Radosti" definuje hudbu, jakou má ráda valná část redakce musicserveru - nabízí krásné písničky, skvělý hlas, ne úplně všední zvuk a taky dovede překvapit. Na novince se jí to povedlo především kombinací moderního muzikanského pojetí s pohledem hluboko do folku a jistou koncepčností celé nahrávky. Ta sice nenese nějaký jeden konkrétní příběh, ale hned několik, které dohromady dávají plnohodnotný obraz. Možná se od Anety jako autorky už nedočkáme chorálově zpívaných hitů, jako byly "Voda živá" či "Hříšná těla, křídla motýlí", které pro ni na debut napsali kolegové, ale perly jako "Svatá Kordula" nebo "Tragédie u nás na vsi" to bohatě vynahrazují. Nahrávka také díky dlouhé době přípravy nenabízí žádná hluchá místa či výplně, funguje jako celek bez přeskakování některých skladeb. Anetě Langerové a jejím spolupracovníkům se povedlo nahrát nejen nejlepší položku její diskografie, ale podle hlasování redakce musicserveru i jednoznačně nejlepší domácí desku minulého roku. (Honza Balušek)


20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY