Věřme, že letošní třetí ročník nejen bluesového festivalu Blues v lese dopadl pro pořadatele úspěšně. Nebo alespoň z pohledu diváka si prakticky nemohli přát lepší podmínky. Sluníčko na plné obrátky kombinované s vlahým letním větříkem, plně obsazené lavičky, proudící davy od jedné scény k druhé a zpět, fronty u občerstvoven… pro ty, kdo navštívili bluesový festival i minulá léta malý šok, těm, kdo jsou na velké festivaly zvyklí, nepřipadalo nenormálního patrně nic. V Řevnicích bylo toho víkendu opravdu příjemně a pocit, že řady bluesového publika, nebo snad i obecně publika menšinových žánrů, se rozrůstají, je hřejivý a pozitivní.

Plus, které je třeba zvýraznit a které není zdaleka samozřejmé, je perfektní dramaturgie festivalu. Zejména člověk, který viděl vše od rána do večera, musel ocenit systém v řazení jednotlivých učinkujících, pořadatelé Blues v lese se vyhnuli na festivalech nevyjímečnému nešvaru seskupování od "nejhorších" po "nejlepší". Jednotlivé bloky denního programu si sobě totiž výrazně nekonkurovaly. Například v neděli. Slovenská kapela Víťazný traktor Liteckého Švédy (kterého mimochodem spousta z okolních učinkujících považuje za svůj vzor), kapela snad z celého blues nejbluesovitější, toho dne zahajovala, hned po ní vystoupili Vášovi Ty Syčáci, seskupení na plakátech rovněž tučným písmem vyznačené. Oproti tomu čas večerního "prime time" vyplnil soubor Kormani Vlasty Třešňáka, který, se vší úctou k jeho (zde, ehm, lehce indisponovanému) protagonistovi, představil zážitek velmi slabý, ne-li nejslabší - i mizející publikum během jeho vystoupení mluvilo za své. Čili nebylo chybou vidět jen dopolední program, nebylo chybou vidět jen odpoledne, či večer anebo také bylo chybou nevidět program celý.

Opravdu zajímavou zkušeností bylo sobotní vystoupení tolik proklamované hvězdy - respektive bratra hvězdy ještě větší - Edgara Wintera. Alespoň šou, kterou se jal tento bluesrockový veterán předvést, byla... byla řekněme legrační. Zejména v kontextu současných bluesových špiček, které figurovaly v programu (co třeba Frozen Dozen Boboše Procházky, Stan The Man s černoškou Betty S., žánrově nejbližší Bnois King s Joe Kubekem, nebo generace nejmladší zastoupená Aynsley Listerem) a kteří se topornému vyznění upocené béčkové šou přirozeně vyvarovali, neboť způsoby, jakými baví sami sebe i publikum, pramení z mnohem upřímnějších končin. Otazníky by mohly stát hned na několika místech. Například proč celé Edgarovo vystoupení bylo z velké části playbackové a předsamplované pianové rejstříky a dechová sekce neměly jiný cíl než zpohodlnit práci muzikantů a dát větší prostor pro poskakování frontmanovo? Nebo v obecnější rovině, zda-li princip trumfování se muzikantů, kdo zahraje technicky dokonalejší, rychlejší a delší sólo (čemuž dal korunku sám Edgar, když - se stejnou spontánností, kterou je možné vídat u Helenky Vondráčkové - absolvoval adrenalinově náročný trojboj sól piáno, saxofon se závěrem na perkusích - zase vyhrál) není už také lehce passé. Tolik k nejméně příznivému poměru očekávaného a viděného.

Naštěstí bylo dosti kapel, které se ocitaly přesně na opačném pólu tohoto poměru. Za všechny páteční vystoupení pop-punkového bluesmana Chucka Propheta s Mission Express bylo slovy mírnými uhrančivé, milé byly i skupiny domácí s lesu přizpůsobeným repertoárem, třeba "bluesový set" -123 minut, během kterého potvrdili staré pravdy, že "blues pochází z Afriky, totiž z Pákistánu... nebo vlastně z Kašmíru", nebo jedno z překvapivě "nejnářezovějších" a nejuvolněnějších vystoupení, Hradišťanu Jiřího Pavlici, zážitkem velmi silným byl i jazzovo-folkový (resp. jazzovo-etnický, ve smyslu toho, co připomíná třeba Oregon) kvartet V.R.M. v čele s Vladimírem Václavkem.

Blues v lese III uteklo jako voda. Přibližně šest desítek kapel odehrálo na dvou pódiích a v jednom sále pro přibližné tři tisícovky opáskovaných diváků ku celkové spokojenosti obou stran; pořadatelé jsou s výsledkem relativně spokojeni - minimálně finanční díry z loňských ročníků jsou už zacelené, z plánů na příští rok, co zatím bylo lze zaslechnout (ze zahraničních hvězd by rádi oslovili Allman Brothers Band, Van Morrisona, nebo Candy Dulfer), se máme, doufejme, na co těšit. Sečteno podtrženo - blues v Čechách is not dead!

Blues v Lese III, Řevnice, 31.5. - 2.6. 2002