Robert Gajdoš (Lord Sauron) po letech probudil k životu svou bokovku Headdreamer. Jeho domovská seskupení Disharmony a Oxyd v tomto čtyřletém mezidobí taktéž nelenila a ony hranice mezi nimi mají stále více střetů na stylových rozhraních. "Human Frequencies" se svým způsobem vkradly do nočních můr scéničtějších Oxyd. Nechybí vysamplované chorály, ambientní roviny, elektronické ruchy nebo přehrabování se v meziprostorech idm. Tedy prostředky, které jsou Headdreamerovi velmi blízké a nedělá mu problém s nimi důmyslně laborovat, hledat nová atmosférická skupenství. Tentokráte je však jeho celistvost vyprávění nalomena vloženými remixy, kdy v případě kompozice "Darkland" zaslechnete prvně upravenou verzi a až posléze originál. Kontinuita je tak v pohledu nezávislého pozorovatele v určité nerovnováze.

"Human Frequencies" vesměs vychází z vypozorovaných postřehů, tu vás zaujme neřízený, neočekávaný pohled do zrcadla a při něm zachycená rezonance lidského dechu, zahledění se do ruda zahaleného odstínu úsvitu nebo do temnoty stínů vzdálené země nikoho. Pocity známé téměř každému však na tomto místě získávají zcela odlišné iterace, paralely k odvráceným stranám a závan skličujících podmětů vědomí. Sauron se vydal přímočařejší, místy až minimalistickou cestou k cíli, na jednu stranu tak zůstal v činnosti smysl pro práci s industriálními ruchy, které byly stmeleny do střetů s ambientem a tvořením ucelených mikročástic zasazených do sebe. Na tu druhou má devítka nových skladeb jasně patrnou formu, strukturu a nepřehlédnutelnou tendenci vytvořit ucelenější melodické linie (ty často supluje prostá klavírní linie nebo táhlá sféra kláves). Rozechvělost frekvencí pak dokresluje ona scénografie fiktivního snímku o běžných skutečnostech okolo nás.

Potud je vše v naprostém pořádku, dějová/postřehová preludia si tu hoví ve vzájemných vazbách, do nichž se snaží vpasovat již zmíněné remixy. Ty v převážné většině případů dotvářejí princip repetice ústředního motivu dané kompozice a k vystavěné původní variaci - mohou tak evokovat jakousi dohru, doplněk v podobě jejího zopakování. Zejména němečtí Stasis Device nebo ISH ctí do puntíku krajinomalbu vzešlou z elaborátu Headdreamera, odvážnější mutace zůstaly zahnány do kouta. Dalo se z nich vytěžit mnohem více, v tomto sledu spíše působí jako něco navíc, doplněná vata, jež odvede pozornost do nesprávných a slepých ramen zhudebněného bludiště.

Druhé album Headdreamera "Human Frequencies" si to vyšlapuje po přesně vydefinované stezce nálad a niterných pocitů. Zároveň nikam splašeně nechvátá a nechává v každém doznít rozechvělé frekvence světa okolo nás, které vnímáme od východu po západ Slunce a jeho střetů s měsíčním cyklem. Zevrubnější úkrok do jiných oblastí tvorby tohoto projektu nečekejte, je již dávno ukotven do vlastního spektra, které v tomto případě pouze narušují vložené remixy.