Klikaté obrazce mysli Thoma Yorka na "Tomorrow's Modern Boxes"

Od jeho prvotiny "The Eraser" se toho stihlo odehrát celkem požehnaně - dvě alba s domovskými Radiohead a debut "Amok" projektu Atoms For Peace, u kterého se stále vtírají přidrzlé otázky, jak moc velké sólo to pro něj bylo, či nebylo. Přesnou odpověď zná jen Thom Yorke, kterého evidentně čím dál více baví posuvy na křehký led ruchových experimentů a objevování nových forem distribuce muziky. "Tomorrow's Modern Boxes" vyšlo na síti BitTorrent a na limitovaném, bíle zabarveném stoosmdesátigramovém vinylu. U natáčení nechyběl již ostřílený Thomův studiový spoluhráč Nigel Godrich, v tomto úzkém teamu dali dohromady celkem osm kompozic. Ty o vánočním čase doplnila devátá "Youwouldn'tlikemewhenI'mangry", která tuto skládačku emocionálně uzavírá a rozvíjí. Vše to však začalo s nervně těkavou "A Brain In A Bottle".

Thom a Nigel se pustili do minimalistického laborování a v zádech jim, zdá se, doznívaly i stínohry vln dubstepu ("The Mother Lode" toto rozhodně nezapře); svou úlohu tu plní i těkavé údery klavíru nebo slepování předtočených smyček. "A Brain In A Bottle" se probouzí za zvuků vygenerovaných na starém analogovém oscilátoru, naopak "Interference" a "Truth Ray" zaujmou táhlými (až chilloutovými) syntezátorovými plochami. Colin Greenwood, ano ten basák z Radiohead, pomohl s loopy v rytmické "Guess Again!" - pro "Tomorrow's Modern Boxes" je téměř charakteristické střídání rychlejších a pomalejších (více atmosférických) skladeb a zdá se, že je v tomto uplatněna vypilovaná kombinatorika. Pokud však důkladně znáte poslední tvůrčí kroky, nebude pro vás druhé sólo Yorka tak výrazným vykračováním do zcela neznámých teritorií.

"There Is No Ice (For My Drink)" je sedm minut trvající dominanta, při jejíž tvorbě se u obou autorů zjevily rezonance z nepolapitelného, těžce uchopitelného elaborátu "Shaking The Habitual" The Knife. Olof a Karin na něm vesměs zkoušeli, v hrubším měřítku, co posluchač snese v jejich sociální sondě kruté reality na hranách techna a temné abstrakce. Thom a Nigel svým způsobem tento postup pročistili a dodali přívětivější lidskou tvář. Následná "Pink Section" je pak ruchovým dovětkem v elektrizujícím módu.

Křehká a dojemným vokálem obdařená "Nose Grows Some" na vinylu končí v nekonečné/uzamčené rytmické smyčce, na ní by celkem logicky mohla navázat již zmíněná "Youwouldn'tlikemewhenI'mangry" (Thom ji umístil na svůj Bandcamp profil, stejně jako celou desku 26. prosince minulého roku). Ta by bez sebemenších komplikací na nahrávku zapadla jako přesně ozubené kolečko, jež celý mechanismus vlastně rozpohybuje. Možná to je i nečekaná pointa, kterou si Yorke nechal schovanou až na dobu, kdy byl tento track finálně dokončen.

"Tomorrow's Modern Boxes" není přímočaře stravitelná deska, přesto se na ní Thom Yorke dostává do nové roviny své vlastní tvorby. Je to asi i jeho nejkomplexnější práce v mnoha alternacích, kdy hudba v experimentálních plochách nijak necupuje textovou stránku věci. S každým dalším poslechem se klikatá zákoutí jeho mysli srovnávají do patrných a vesměs známých obrazců.