Jsou skupiny a interpreti, kteří naživo hrají jen výjimečně. Buď je to nebaví, nebo to neumějí. Jejich desky zní třeba perfektně, ale k čemu to, když si je nikdo nemůže prohlédnout ani poslechnout na koncertě. Česká kapela Škwor takovým případem není. Ba dokonce je jakýmsi protikladem - ačkoli natočila album, jehož kvality jsou, řekněme, rozporuplné, při vystoupení nabírá její hudební materiál na autenticitě, je přímočařejší - prostě působí podstatně lépe.

Futurum je po rekonstrukci překrásný podnik, který se řadí k jedněm z nejútulnějších (a nejoblíbenějších) v matičce Praze. Když má nějaký klub vybudované určité renomé, měl by se snažit je zvelebovat či alespoň udržovat. Středeční večer toho v případě Futura nebyl ale dostatečně důvěryhodným důkazem. Zklamal totiž zvuk, a to hodně. Když Škwoři nastupovali v devět hodin na scénu, nebylo při první písni Petrovi Hrdličkovi rozumět ani zbla z toho, co zpíval (řval). Postupem času se sice zvukař dostal z toho nejhoršího, ale ani při koncertě "hlavních hvězd", Alkeholu, se nedalo mluvit o ideálu. Jeden ze zasvěcených účastníků akce se nechal slyšet, že ten večer ve Futuru fungovala slabá polovina rozličných čudlíků a ovladačů ve zvukařské kabině, což je, jak jistě uznáte, ne zrovna dostatečné množství. Nicméně ti, kterých se tento zádrhel týkal v první řadě - hudebníci a návštěvníci - na sobě nedávali znát, že by je technická nepřízeň nějak zásadně ovlivňovala a zcela evidentně se na obou březích pódia výborně bavili.

Již jsem předeslal, že hudba Škworu působí živě mnohem lepším dojmem (alespoň na mne). Je to dáno větší hutností projevu, agresivitou, úderností a energií, která z kytar proudí. Po celou dobu, co skupina hrála, a to byla hodina, jsem nezapochyboval, že jsem na metalovém koncertě se vším všudy. Škwor sice ten večer plnil roli zahřívače, předkapely, ale i tak se podařilo zpěvákovi Hrdličkovi navázat kontakt s publikem, které se zatím spíše trousilo do sálu. Nebýt zhruba dvou minut, kdy se ke kapele přidal "kmotr", aby pokřtil fernetem desku, člověk by ani nepoznal, že se mělo jednat o "slavnostní večer". Prostě se hrálo a hrálo a hrálo. Škwoři možná nejsou showmani v pravém slova smyslu, ale rozhodně dokáží publikum rozparádit, což je dáno nejen energičností živého projevu, ale také Hrdličkovým charismatem a celkovou úderností skupiny. Podtrženo sečteno - Škworu se i přes špatný zvuk set vydařil.

Jen pár minut po českých nu-metalistech přišel na řadu hospodský rock, jehož jsou Alkehol průkopníci. Ač je jejich hudba živě o poznání tvrdší než na deskách, při pouhém pohledu na Rauera, Kunu, Hereše a Melmuka si v mžiku uvědomíte, že tohle nejsou žádní řezníci, ale naopak ulítlí hospodští štamgasti, kteří zpívají a hrají pouze o tom, co znají nejlépe - o chlastu. Alkehol ve středu ve Futuru také křtil, a to album "Planeta Vopic". Jako kmotřík se s tuplákem v ruce blýsknul Aleš Brichta (měl vystoupit i u Škworu, ale nemohl, protože musel hrát fotbal...), který si následně se skupinou zazpíval i písničku "Vlajky". Křest Alkeholu byl zhruba stejně dlouhý jako ten Škwoří, tedy krátký. Vlastně na něj ani nebyl pořádně čas, protože rozdováděné máničky v kotli se dožadovaly nových a nových kousků, pročež Alkehol musel hrát. Pochopitelně nemohly chybět dávné hity jako "Pivo dělá hezká těla", "Buráky" nebo "Travička zelená". Došlo však i na písně z nové desky ("Piju jak duha" atd.), takže se poměli všichni fanoušci, dožadující se rovnoměrného zastoupení desek. Bohužel, u Alkeholu je třeba zmínit podobnou výtku, kterou jsem napsal už u Škworu - zvuk ani zde nebyl optimální. Něco mu stále chybělo, byl jaksi "přepálený", monotónní, nevyvážený.

Futurum se ve středu 29. května otřásalo v rock’n’rollových rytmech, které byly sice poněkud uzemňovány nepodařenou prací zvukaře (či jeho mašinek), ale i tak se tam dalo vydržet, dokonce bych řekl, že to stálo za to. Jen aby hochům ze Škworu vydržel elán i na Strahov, kde budou hrát hned den na to na Ozzfestu... Budu jim držet palce.

Škwor a Alkehol - křest CD, Futurum, Praha, 29.5.2002