Petr Bende se před vánočními svátky vytasil se dvěma trumfy. Koncerty v Kateřinské jeskyni a na Vysočina festu považoval za natolik výjimečné, že je oba natočil a vydal každý zvlášť ve formátech CD + DVD v nákladu vlastní agentury. V době, kdy se fyzické nosiče moc neprodávají, se muzikant rozhodl pro tento odvážný tah, ale jak sám potvrdil, distribuovat je bude hlavně přes svůj e-shop a na koncertech. Jako bonus k pracím práškům (svého času se tak prodávala například deska dávno zapomenuté finalistky první řady soutěže Česko hledá SuperStar Veroniky Zaňkové) je tedy rozhodně nedostanete, spíš jsou oba počiny brány jako poděkování věrným fanouškům.

Vysočina Fest

Multižánrový kulturní festival Vysočina Fest nemá v celorepublikovém měřítku takový zvuk jako Benátská!, České hrady nebo Colours of Ostrava. Z celého kraje na jihu republiky se však na něj do Jihlavy sjíždí na poměry regionu velké množství fanoušků. I tentokrát se jich v sobotu 12. července v podvečer shromáždilo na šest a půl tisíce.

Bende se rozhodl předvést svou tvorbu ve spojení s cimbálovou muzikou z Dolních Bojanovic, která si říká Grajcar. Hudební fanoušci už ji možná znají, neboť léta letoucí brázdí se zpěvákem pódia během vánočních koncertů, tam se však ukazuje především v křehké akustické podobě. Zde byla možnost dokázat, že jejich tóny znějí libě i ve spojení s bigbítem.

Působivé černobílé intro se přelévá do otvírací "Jsme tak stejní" z alba "Trojka". Na druhou píseň už byl přizván právě Grajcar, který se uvedl lidovkou "Za horama", aby se poté přidala i celá kapela. Do boje bylo vysláno osm kamer plus jedno dálkově ovládané letadélko, aby komfort diváka byl co největší. Zvuk je sice v obyčejném formátu 2.0, ale i zde je potřeba zohlednit finanční stránku věci.

Otázkou samozřejmě bylo, jak zareagují diváci. Festivalové publikum je totiž specifické svým složením, nečítá pouze fanoušky jednotlivých interpretů, ale spousta lidí přijde pouze za kulturou nebo na čumendu, a nikoli si stoupnout do kotle a pařit. Proto mnozí často nedávají v průběhu koncertu pozor. Petru Bendemu se však podařilo na tyto poměry lidi celkem solidně rozproudit. Do varu je dostal hlavně během svého bubenického sóla v pecce "Stěhuju se" nebo během rokenrolové klasiky Billa Haleyho "Rock Around The Clock". Tu opatřil sám Bende českým textem a zahrála ji z velké části pouze cimbálka. Primáš Martin Zlomek vystřihl exkluzivní sólo a band pouze dokončil dobře započatou práci.

Na druhou stranu taková "Let vážkám závidím" by zasluhovala spíš řádně přitvrdit druhou elektrickou kytarou a samply. Přídavek "Nad horú svítá" uvedl mrazivým klarinetovým sólem Marian Dvořák a poté už nastalo loučení s publikem. Od festivalového vystoupení také nelze očekávat závratně dlouhou stopáž, necelá hodinka tak je maximem, na které se dá dokument natáhnout. Celkově se dá říci, že se koncert vyvedl a hlavně zpočátku vlažné publikum bylo na konci interpretovi hodně nakloněno.

Kateřinská jeskyně

"Kateřinská jeskyně" je koncert z docela jiného soudku. Ještě předtím, než se samotná akce uspořádala, čekala na Bendeho a jeho družinu řada nástrah a překážek, které bylo třeba překonat. Po pozvánce od Správy jeskyní ČR se dva měsíce papírovalo, vyřizovala různá povolení, protože Bende zde nechtěl hrát jen sám s kytarou, ale když už se naskytla taková příležitost, chtěl se předvést s plnou parádou a v početném složení. Grajcar pozvání odmítl, protože jedním z výrazných specifik hraní v jeskyni je stoprocentní vlhkost vzduchu, stabilní šestistupňová teplota a téměř neustálý drobný déšť, který byl 26. září po výrazných deštích, co zasáhly Českou republiku, ještě hustší, než obvykle bývá. Své nástroje by pak cimbálka mohla po vystoupení s klidem vyhodit a to se jí nechtělo podstoupit. Zajímavostí je, že koncert musel skončit nejpozději o půl osmé večer, neboť úderem osmé se slétají zdejší netopýři ke spánku.

Setlist koncertu byl uzpůsoben charakteru komornějšího vystoupení a také dostaly prostor skladby, které Bende dlouho nehrál. Dostalo se tak na "Řekni mi", "Mosty" či "Uchem jehly" a právě po poslední jmenované se dostal ke slovu jediný pěvecký host tohoto vystoupení a zpěvákův letitý kamarád Pavel Helan. Nejprve zahráli společnou píseň "Kolotoč" a pak Helan předvedl song "Svaťba" ze svého druhého řadového alba "iBůh". Tím se uzavřelo pomyslné okénko pro hosta a vystoupení začalo gradovat. Závěrečný triumvirát skladeb "Anděl perutí mách", "Nad horú svítá" a "Láska" patří k nejhitovějším položkám Bendeho kariéry a vkusně uzavřel vystoupení z prostorů, kam se jen tak nějaký muzikant nedostane.

Prostředí Kateřinské jeskyně - jak vidno z DVD - je skutečně magické, akustika fantastická, navíc zde bylo publikum složené hlavně z velkých Bendeho fanoušků a vystoupení mělo opravdu neopakovatelnou atmosféru. Mnohé žánrové záběry krápníků jsou opravdu kouzelné a dokreslují tak neopakovatelnost akce. Mnozí fanoušci jsou proto jistě rádi, že jim Bende tento dárek pod stromeček dal.