Jeho deska, která vznikla v Praze pod dohledem producenta Michaela Rendalla, je skvělá nenápadným způsobem. To ilustruje první singl "Realize", jehož uvolněnou atmosféru podtrhují funky kytara i chytře použité flétny a propracované doprovodné vokály, které zdůrazňují Bellův hluboký, charizmatický hlas. Oproti své domovské kapele Bell na sólovce vůbec ubral plyn a působí uvolněněji. Možná i díky tomu ještě vynikla jeho schopnost napsat a po svém a přirozeně zazpívat dobrou písničku. Jeho album "Different World" je skvělou připomínkou doby, kdy tohle ještě bylo v hudbě podstatné. (Honza Vedral, iDnes)
Přesně dva roky od "The Escapist" Boris Carloff představil nové album "Morphosis", na němž nabídl své hudební posuvy a nové tvůrčí formy. Ústředním pojítkem se stalo téma ubíhajícího času a věcí, které v tomto nezastavitelném toku nacházíme a ztrácíme. Svým způsobem na "Morphosis" překonává sám sebe. (Dan Hájek, Musicserver - celá recenze zde)
Baromantika přišla s druhým řadovým albem. Jmenuje se "V hodině smrti" a jeho tématem je transformace uprostřed života, usmrcování starých návyků a znovuzrození. Co písnička, to vlastní svět. Ale přitom vše dohromady drží při sobě a souzní. Funguje. Jednotícími a spojovacími prvky tu jsou jednak celkové aranže, "V hodině smrti" je v tomto směru nebývale propracovaným albem, a pak texty. Hlavně texty. (Honza Průša, Musicserver - celá recenze zde)
"Nipomo" se na první pohled může zdát až groteskně pestrobarevné, ale v závěsu je zástup dalších rovin vnímání, odkazů a hádanek, které je třeba rozluštit - v tom tkví jejich největší síla a neobvyklá rovnováha. "Nipomo" je nápaditá a letně veselá deska, která je logickým vývojovým krokem formace Dva. Ta si proces natáčení užila a spojila ho s cestovatelskými zážitky, během nichž střádala všechny podstatné podněty a nápady. Dva díky "Nipomo" učí, jak přežít zimu, a jde jim to výborně, originálně a trefně. (Dan Hájek, Musicserver - celá recenze zde)
Pro dvacátníka jsou texty ledově řezaných duetů noční můrou o budoucnosti a možná i antikoncepcí. Třicátníci? Ti v těch textech žijí. Někde mezi uléháním k člověku, jehož by nejradši zadusili, a podepsáním rozvodového papíru. Když Kieslowski v roce 2012 nazpívali "Krátkou píseň o zabíjení", kudla bodala. Teď už jen hladí mezi lopatkami, což je vlastně mnohem horší finiš. Katarze. Zpráva o tom, že noční pitky a zlomená srdce, když vám bylo -náct, byla ještě sranda. S dětma na krku a cizincem v domě se nesměje nikdo. (Alena Bílková, iReport - makrorecenze zde)
Album má hvězdné zahraniční hosty a originální distribuci. Indiepopoví Sklenik na svém druhém albu "Champagne Cork Pop" okouzlují křehkými popovými melodiemi a suverénním zvukem, ale také bubeníkem od Britney Spears a Scissor Sisters. Zkoušejí i nový způsob distribuce Pay by Portrait, který po stažení každému posluchači nabídne vlastní originální cover. (TZ)
"Následuj kojota" se snaží přinést recept na jiný, plnohodnotnější život. Oslavuje přirozenost, odpoutává se od stále více tápající a na scestí se řítící společnosti. A to s poetikou pro kapelu tak typickou. Právě Zrní může svým harmonickým, všeobjímajícím a smířlivým způsobem zpívat slova jako "kéž skutky zlý / bol a bol a hádky každej den / kéž ty dlouhý řady prasáren / chvíle jako tahle vyvážej". Bez zloby, bez závisti, v kontrastu k síle toho silného slova. (Honza Průša, Musicserver - celá recenze zde)
