Kromě Foo Fighters si totiž během poslechu vybavíte taky Sugar, Fountains Of Wayne, Hoobastank, Chevelle, Jimmy Eat World nebo Pearl Jam, tedy party, které svůj nekompromisní a přímočarý mainstreamový rock různých odstínů hrnou dopředu jako buldozer a jejichž písničky neopustí zdi nahrávacího studia, dokud v nich nebude výrazná melodická linka, zapamatovatelné riffy a refrény silné jako... no, jako hovado.

American Hi-Fi vznikli v Bostonu už v roce 1998 a od té doby na svém kontě mají už čtyři nahrávky. I přes letmé úspěchy typu účasti jejich skladby "The Rescue" na soundtracku k "Superman se vrací" ale jejich hudba do Evropy vlastně nikdy výrazněji nepronikla a i autor recenze je objevil jen díky tomu, že se song "I'm A Fool" kdysi objevil v seriálu "Everwood". Kuriozitou navíc je, že tři čtvrtiny kapely hrají mimo domovskou formaci i jako doprovodná skupina Miley Cyrus. Ale žádný strach, tihle pánové si domů práci nenosí.

Pátá řadovka vznikala už od února ve frontmanově domácím studiu The Deathstar, a i když už v březnu bylo hotovo, muselo se její vydání posunout až na září. To proto, že zpěvák a kytarista Stacy Jones slíbil spřáteleným Matchbox Twenty, že s nimi objede Ameriku coby jejich bubeník.

"Blood & Lemonade" je tak kolekce, která namísto vydavatelských půtek a honbě za mamonem vznikla spíše pro radost a z tvůrčího přetlaku zúčastněných. A jako taková je od začátku do konce natřískaná vším, co mají příznivci mainstreamového rocku rádi. Nechybí patřičná tvrdost, náboj, energie ani ostré řezání do strun. Divokým rockovým vypalovačkám navíc neschází melodičnost, za kterou by se nestyděli ani u Incubus nebo Seether. Pořád si ale zachovávají tu zběsilou nabuzenost, díky níž si jen stěží nezačnete přinejmenším podupávat do jejich uhánějícího rytmu, který je jako dělaný pro rychlé jízdy autem.

Pravdou je, že texty jsou poměrně standardní a ani dynamické zvraty nejsou tak nečekané jako třeba u Biffy Clyro. Přesto je dobře slyšet, jak skvěle to i přes určitou neoriginalitu American Hi-Fi šlape. A nebavíme se jen o chytlavých singlech "Alison" a "Golden State", ale o kompletní, energií natlakované jízdě, při níž kapela sundá nohu z plynu jen dvakrát, a sice v uvolněnějších "Portland" a "No Ordinary Love", které album uzavírají. Na opravdové balady zde není místo, tahle mašina řve jako blázen a na cestě k cíli se nezastaví před ničím.

American Hi-Fi je kapela, kterou byste měli znát. Netočí sice desky, které by rockovou scénu posunuly dál, ale svou recyklaci devadesátkového rocku s náznaky grunge a punk-rocku dovádí téměř k dokonalosti. Řada čekatelů na titul nejlepšího rockového alba roku 2014 se tak zase rozrostla o dalšího adepta.