Někdy chybí čas, jindy chuť. Shaun Cooper, který v Taking Back Sunday hraje na basu, se nám v mailovém rozhovoru příliš nerozpovídal, některé otázky dokonce vynechal. I přesto jsme se ale dozvěděli, co jej motivuje k tomu, aby s kapelou, která v pražském klubu Roxy vystoupí už 3. prosince, dále spolupracoval.
© bassmusicianmagazine.com Proč jste se vlastně pojmenovali Taking Back Sunday?
Byl to název skladby nějaké staré kapely z Long Islandu, kterou Eddie (Reyes, pozn.aut.) fakt miloval. Zeptal se jich, jestli by jim to nevadilo, a zbytek je historie...
A vzpomeneš si ještě na důvody, které vás přinutily založit kapelu?
Všichni jsme byli od malička totálně zažraní do muziky. Milujeme hraní na nástroje a psaní songů, je to ohromná zábava. A že nás za to všechno ještě platí, to je prostě splněný sen.
A co dnes? Co je váš motor? Co vás žene k natáčení jedné desky za druhou?
Neustále se snažíme zlepšovat. A když se podaří napsat písničku, kterou si sami oblíbíme, je to prostě skvělý pocit.
Pocházíte z Long Islandu v New Yorku, který je znám svou bohatou kulturní scénou. Pomohlo vám to nějak při snaze prosadit se? A máte přehled o tom, jaké kapely tam aktuálně stojí za pozornost?
Určitě nám to pomohlo. Spousta kapel z Long Islandu dělá skvělou muziku a různá hudební vydavatelství z celé země to dobře ví, takže se na něj zaměřují daleko více než na jiná místa. Všem mladým kapelám říkám, že vytrvalost se vyplácí.
Proč byl klip ke "Cute Without 'E' (Cut From The Team)" inspirován filmem "Klub rváčů"?
To byl nápad našeho frontmana Adama, on ten film totiž sleduje prakticky neustále. Když nám ostatním pak ukázal svůj koncept, měli jsme tušení, že by z toho vážně mohlo být skvělé video. No a nakonec můžu říct, že jsem na ten klip dodnes pyšný.
Když jste společně s Johnem Nolanem v roce 2003 z kapely na dlouhých sedm let odešli, prohlásili jste, že se vám nelíbil směr, kterým se skupina vydala. Co přesně jste tím měli na mysli?
To neuvěřitelné množství pozornosti, které se nám tehdy v tak neskutečně krátké době podařilo dosáhnout, nás všechny zasáhlo a do určité míry i změnilo. John a já jsme pak potřebovali pauzu na vstřebání všech těch změn a přehodnocení života.
Co jsou zač?
© rocksound.tv Newyorští
Taking Back Sunday fungují od roku 1999 a v průběhu let se pohybovali mezi žánry, jakými jsou alternativní rock, post-hardcore, pop punk nebo emo. Právě v době rozmachu posledního zmíněného se také výrazněji prosadili, hity jako "A Decade Under The Influence", "Cute Without 'E' (Cut From The Team)", "MakeDamnSure" nebo "Sink Into Me" patří k jejich nejznámějším. Často se proměňující sestavu aktuálně tvoří Adam Lazzara (zpěv, foukací harmonika, basa, doprovodná kytara), John Nolan (hlavní kytara, klávesy, doprovodné vokály), Eddie Reyes (rytmická kytara), Shaun Cooper (basa) a Mark O'Connell (bicí, perkuse). Do dnešního dne jim vyšla alba "Tell All Your Friends", "Where You Want To Be",
"Louder Now", "New Again", "Taking Back Sunday" a březnová novinka "Happiness Is". Právě k ní se váže jejich česká koncertní premiéra, 3. prosince je spolu s
Blitz Kids a
The Marmozets uvidíme v pražském klubu Roxy.
Vaše songy se objevily na soundtracích k filmům i hrám, jde například o snímky "Spider-Man 2", "Fantastická čtyřka", Elektra", "Transformers", "Tony Hawk’s American Wasteland" a další. Která účast vám pomohla v kariéře nejvíc a máte sami nějaký oblíbený písničkový soundtrack?
Myslím, že všechny tyhle věci kapele pomohly v oslovení lidí, kteří normálně neposlouchají náš styl muziky. Jinak mým nejoblíbenějším soundtrackem je ten ze čtvrtého "Rockyho".
Jeli jste turné s Linkin Park, My Chemical Romance, The All-American Rejects, Anberlin i HIM, znáte spoustu kapel. Můžete některé z nich považovat za přátele, nebo je berete za vaši konkurenci?
Všechny považuju za přátele. Není v tom žádná soutěž.
Tahle otázka byla původně směřována na Adama, ale třeba si s ní poradíš. Čím to podle tebe je, že právě "MakeDamnSure" se stal největším hitem skupiny, a jaký je vlastně příběh toho songu?
Je mi líto, ale na to nejsem schopen odpovědět, protože na jeho psaní jsem se nepodílel. Ale je to vážně parádní věc a každý večer jsem rád, že ji můžu hrát.
Jak se vlastně dneska v kapele díváte na dobu, kdy letělo emo? Jak jste to prožívali tehdy a jaký je váš dnešní pohled na ten žánr?
Nemám nejmenší tušení, co je to emo. Já prostě hraju rockovou muziku.
Z mého pohledu to vypadá, že přes veškeré výměny členů se stále sveřepě držíte svého žánru a specifického rukopisu. Dokážete ale říct, co se ve vaší hudbě změnilo od doby, kdy jste nahrávali debut? Jakou změnu ve své tvorbě spatřujete?
Mám za to, že navzdory všem těm změnám v hráčském obsazení si Taking Back Sunday zachovali svůj specifický zvuk. A myslím si, že to má co dočinění s tím, jaký vliv na něj měli Adam, Mark a Eddie. Jinak bych řekl, že my všichni jsme se za ta léta stali lepšími muzikanty a autory písniček.
Jaké motivace máte s aktuálním albem "Happiness Is"? Čeho byste ještě chtěli dosáhnout a zatím se to nepodařilo?
Já bych prostě jen chtěl, aby lidi měli naši hudbu rádi stejně, jako ji milujeme my. Na tom se snažíme makat.
Song z b-strany jste nazvali "How I Met Your Mother". Jste fanoušci toho sitcomu? Jak se vám líbil závěr seriálu?
Viděl jsem z toho sice jen jednu nebo dvě epizody, ale líbilo se mi to. Jo, slyšel jsem nějaké názory lidí, kteří byli vážně vytočení z toho, jak to skončilo, ale myslím si, že uzavřít seriál po tolika letech není nic jednoduchého. Nikdy se nezalíbíš všem.
V některých novějších písničkách můžeme slyšet klavír nebo smyčcové nástroje. Hrajete tyhle doprovodné zvuky naživo i při koncertech, nebo využíváte předtočené smyčky?
Nic takového jako smyčky naživo nepoužíváme. Akorát John nebo náš kámoš Nathan Cogan během show občas hrávají na piano.
V Praze zahrajete už 3. prosince v Roxy. Na co se můžeme těšit?
Stoprocentně se budete všichni skvěle bavit. Snažíme se totiž hrát songy ze všech našich alb a naše koncerty jsou tak vždycky úžasně nespoutanými párty. Nemůžeme se dočkat, až budeme hrát v Praze!