Od zašpiněného indie rocku k elektronice a deep housu. Dramatický žánrový kotoul vůdčí osobnosti ikonických Bloc Party nenechal příznivce britské kytarovky v klidu, sympatický Kele Okereke se ale potřeboval odstřihnout z řetězu, aby na trh vypustil desku, na níž potvrdí své multižánrové kvality. Podařilo se?
8/10
Kele - Trick
Vydáno: 13.10.2014 (ve Velké Británii)
Celkový čas: 40:58
Skladby: First Impressions (feat. Yasmin Shahmir), Coasting, Doubt, Closer (feat. Jodie Scantlebury), Like We Used To, Humour Me, Year Zero, My Hotel Room, Silver And Gold, Stay The Night
Vydavatel: Lilac Records
Stává se nemilou tradicí, že jakmile se rocková kapela vydá do neprobádaných vod elektroniky, výsledek se nelíbí nikomu - fanoušci starší tvorby nad tím ohrnují nos a nové příznivce si není kde najít, protože ti mají svou vlastní hudbu, která je jim složená na míru.
Kele je v tomto ohledu výjimkou, a pokud se jako posluchači nenecháváte svazovat jedním hudebním žánrem, nejspíš budete souhlasit s tím, že jeho sólový elektrohousový debut "The Boxer" byl velmi povedený. Novinka "Trick" však zní naprosto odlišně jak od sólové tvorby, tak od dosavadní diskografie
Bloc Party, takže pokud čekáte další "Tenderoni" nebo "Helicopter", budete překvapeni.
Čerstvá položka v bobtnající diskografii liverpoolského rodáka se totiž celá nese v potemnělém deep housu, který nejčastěji připomene
Fritze Kalkbrennera nebo třeba první album
Disclosure. Oproti
"Settle" ale nabízí podstatně soudržnější a vyrovnanější zvuk. Kele se na ní dostává do úplně jiné polohy, než v jakých jsme jej dosud znali, a v deseti zádumčivých, klubových skladbách zabývajících se láskou a s ní souvisejícími námluvami, touhami, pochybami i bolestí dokazuje, že ať už to s momentálně
rozpadajícími se Bloc Party dopadne jakkoliv, je třeba s ním i nadále počítat.
Jednotlivé položky jsou si na první poslech velmi podobné a snad jen s výjimkou "First Impressions" a "Closer", kde Keleho soulový vokál harmonicky doplňují ženské hlasy Yasmin Shahmir a Jodie Scantlebury, z nich nelze vybrat song, který by výrazněji čněl nad ostatními. A je to dobře, protože tak alespoň máte jistotu, že pokud vás zaujme singlová "Doubt" pod tímto odstavcem, s největší pravděpodobností naleznete zalíbení i ve zbytku stopáže.
Zapomeňte tedy na Keleho hostovačky u
Martina Solveiga či
Sub Focuse. "Trick" není album pro diskotéky či hitparády. Je to elektronický počin plný vkusných minimalistických aranží, jehož krásy nejlépe vyzní při nočních procházkách mezi blikajícími neony velkoměst. A přestože to není koncepční nahrávka, jak by zdánlivě monotónní hudební motivy s opakujícími se melodickými smyčkami a Keleho něžnými falzety mohly napovídat, sjednocující přemýšlivá nálada jej drží velmi dobře pohromadě.
"Trick" nebude dodávat nové impulzy deephousové scéně a pravděpodobně se jí v hudebně nabitém podzimu nedostane ani zdaleka tolik pozornosti, kolik by si zasloužila, jedná se ale o studiovku, která ukazuje dříve indierockového umělce v úplně nové podobě. A sice jako muzikanta, který ctí žánrové řemeslo a od jehož práce se nebudete chtít odpoutat. Necháte se lapit do jeho sítí?