Pozorovat reakce fandů na reedici druhého alba J.A.R. "Mydli to" (BMG, 1994) bude jistě zajímavé. Zejména pak těch, kteří se mezi ně zařadili až při mediálním boomu provázejícím zatím poslední desku tohoto uskupení - "Homo Fonkianz" (Sony Music / Bonton, 1999), tedy období "bártovského" - a těch je množství nezanedbatelné. O tom, že se "Mydli to" ve Zlaté edici za skutečně lahůdkovou cenu bude prodávat hojně, snad ani nemůže být pochyb, otázkou je, jak příznivci "uhlazených" J.A.R. s najazzlými aranžemi a dominantním Bártovým zpěvem přijmou tuto perverzní rapo-funko-metalovou formaci stejného jména o pět let mladší.

Drsňácká parta se čtyřkou Holý, Viktořík, Klempíř a Chyška v čele se s tím tenkrát nijak nepárala. Gejzíry slovních hříček, oplzlých výkřiků, jednoduchých riffů, ofenzivních nálad, roztěkaných nápadů, tento "vývar z hlavy / dokonalá bžunda" ("Knihovnička") je přinejmenším velmi přesvědčivě vykresleným obrazem ulice, na kterou měli alespoň někteří ze členů v té době relativně blízko. Z dnešního pohledu představuje "Mydli to" vcelku reprezentativní obraz doby, ve které deska vznikala. Směs pocitů volnosti a svobody s viditelnými mantinely, na které mohou narážet a přivádět slušné deprese, iluze o volném životě vzápětí stírané beznadějí z temných a mocných sil... jsou vlastnosti, které se nahrávce upřít nedají. "Mydli to" je album veselé i smutné, chytré i hloupé, perverzní i chlípné, dohromady ale kompaktní a upřímné.

Jistě, dnešní J.A.R. by některá místa nejspíše vypustili a snad i sami připustí, že to, co mohlo být vtipné a radostné "v srpnu 1939" (nechť je booklet citován přesně) ve studiu, nemusí být nosné natrvalo (nekonečný konec joplinské vyřvávačky "Mercedes Benz", úvodní "Slušnost" etc...). Jisté je rovněž to, že za celou tou úchylárnou stojí výteční muzikanti, kteří si se sebou umí vyhrát, viz. kombinace metalového refrénu s dechovkovým koncem v "Táhni Štěpánko", včleněná seriózní hladíkovsko-pavlíčkovská náladovka "Mireček", o jazzových sólech ani nemluvě.

Při poslechu "Mydli to" se člověk chvílemi tleská do kolen, chvílemi mu padá brada údivem, chvílemi se zastydí, co to poslouchá. Těžko říct o této partě, co "je někdy dole někdy i v pohodě, co nenechává totiž vůbec nic náhodě" ("Depka") něco určitého...