Před deseti lety trojice z New Yorku odehrála po všech stránkách zásadní gig, když na Sedmičku doputovala s čerstvým albem "They Were Wrong, So We Drowned". Tahle deska, stejně jako debut "They Threw Us All in a Trench and Stuck a Monument on Top", byla svého času užívána coby spolehlivý lék proti zaprdlosti a na strahovský koncert se vzpomínalo jako na jeden z nejinspirativnějších live zážitků, minimálně celou poslední dekádu. Koncert v rámci narozeninového týdne Roxy proto vzbuzoval vzrušené očekávání. Zároveň ale také řadu spekulací ohledně výsledku.

Nejtučnější otazníky před příjezdem Lhářů patřily dvěma otázkám. Zaprvé, kdo a v jakém počtu do Roxy vlastně dorazí? Na posledních albech Liars natolik zdivněli, že i pouto mezi originárními fanoušky, kteří patří spíše k undergroundové menšině než k řadám širšího a snáze dostupného publika, se lehce rozvolnilo. Závislost na temně přímočarých peckách, postavených na zběsilých kytarách a zdivočelých bicích muselo vystřídat pochopení pro více nebo méně úchylné experimenty s elektronikou, která často měla hodně daleko k tanci i punku bez ohledu na to, že se chlapci z nějakého důvodu a zřejmě i s konečnou platností stačili bez většího přičinění zavést jako dance-punková kapela.

S vydáním aktuální desky "Mess" však přišel poměrně citelný obrat. Liars se po delší době vytasili s atraktivním materiálem, na který netrsat snad ani nejde. Tak nějak se proto očekával pozitivní dopad rovněž na příliv nových fanoušků, resp. významnější zalidnění klubu. Zde bohužel nastal omyl. Roxy se zaplňovalo jen horko těžko, a tak celá událost svým charakterem připomínala spíš než koncert podzimu dobře utajenou diskotéku... Z hlediska osobního pohodlí to ale nebylo vůbec na škodu.

Druhá, daleko důležitější otázka, souvisela s prostorem Roxy a tím, jaký zvuk hlučné produkci ze zámoří nabídne. Ten nakonec nezklamal, na druhou stranu ani zvlášť příjemně nepřekvapil. O krystalické čistotě se všem mohlo zdát a zejména v první, klidnější části setlistu kromě několika kousanců trochu rušilo i low volume, nejcitelnější u bicích, které se chvílemi téměř ztrácely. Záhy se však podařilo většinu z haprujících věcí vyladit a v mezích možností z Roxy vyždímat maximum. Rozhodně se neodehrával žádný neurotický boj o kus normálního zvuku. Navíc většina především ostřejších položek na setlistu s přehledem snesla nějaké ty nedokonalosti, takže co... f*** it!

Pokud jde o průběh koncertu, ten byl dokonalým odrazem tvorby Liars z poslední doby, která je plná rozporů. Ti, kdo měli tu čest s nimi naživo poprvé, mohli být vydáni napospas nepochopení a přehlídce zdánlivé hipsteřiny, která se chvilkově stává překvapivě zábavnou. Takových, aby člověk v Roxy naštěstí pohledal (tím spíš, že ten večer nastala kolize se stále více adorovanými The 1975 v MeetFactory). Necelá první polovina z hodinového dostaveníčka byla pojata jako menší warm-up a řekněme zkouška pozornosti publika v jednom. Hrály se náročnější kusy z "Mess" jako "Can't Hear Well" a jí podobné. Ty Liars prokládali méně nápadnými cloumáky a la "Vox Tuned D.E.D.", které pod pódiem pomalu ale jistě zažehávaly plamen šílenství a dlužno říct, že pozorovat tu proměnu strnulých těl ve své animálnější já stálo fakt za to.

V moment, kdy na řadu přišly crazy hitovky "I’m No Gold", "Pro Anti Anti" a "Mess On Mission", spolu s "Brats" z předchozího alba "WIXIW", se lekce lhaní dostala na úroveň většinového zbavování smyslů. Dvoumetrový kolohnát Angus Andrew během nich jako správný anti-hero svými vyndaneckými pohyby inspiroval k následování. Svornější atmosféra v tu chvíli panovat nemohla. Odměnou za dlouhé čekání na příjezd srdcové kapely, která utvářela a utváří nejen tvář scény, ale zároveň hudební cítění silné skupiny fanoušků, bylo vytažení hluboko zapuštěných kořenů a zařazení čarodějnické hymny "Broken Witch" z alba "They Were Wrong, So We Drowned" mezi přídavky. Dárek k nezaplacení! Kdo měl do té chvíle pochybnosti, zda před ním stojí stejná kapela jako před deseti lety, mohl je směle hodit za hlavu a požívat ten moment se vším všudy. Liars dokončili svoji misi s takovou parádou, že by jeden zaplakal nad tím, že už je konec. Snad trochu zapracují na zintenzivnění návštěvnosti Česka, protože kdo má sakra čekat celý roky, než se zase vrátí?