Jednou to přijít muselo. To si takhle dlouhá léta jezdíte na téměř všechny koncerty do O2 areny, a byť se nevracíte vždy zpátky domů bez větších či menších výhrad, veskrze jste spokojeni. Včera zde ale hrála Lady Gaga a je na místě se ptát, zda za tak špatným zážitkem stojí jen prostý fakt, že místo k sezení pro novináře bylo v sekci 412, tzn. na místě, z nějž na pódium nahlížíte shora a zboku, a tudíž jdou veškerá světla a efekty prakticky mimo vás, nebo je za tím i něco víc.

Abyste nás ale neobvinili, že jsme přišli špatně naladěni, sluší se dodat, že očekávání samozřejmě byla vysoká. Internet je totiž videí, na nichž Gaga skvěle zpívá, přeplněný, blikající trailery na turné se zhusta sdílely a kdejaká malá příšerka vykřikovala, jak nás čeká nejlepší večer našich životů. Ano, včetně nás na musicserveru.

Jenže pak koncert skončí a před sebou máte nepopsaný papír, kde byste svým čtenářům měli co nejšetrněji vysvětlit, že vás to sice opravdu mrzí, ale mínusy tentokrát drtivě převažovaly a klady se hledají jen velmi ztěžka. Padesátiminutové zpoždění bez interpretčiny omluvy totiž ve výsledku vadilo asi nejméně.

Leccos mohl prozradit už pohled do setlistu. Páteř pochopitelně tvořilo spíše střízlivě přijaté album "ARTPOP" s robotickým a tvrdě elektronickým zvukem, který fanoušci popové pěnice snášeli o něco hůře než rozjuchané popěvky typu "Telephone" nebo "Alejandro", jenže i těch pár hitů, které ten večer zazněly, se do historie zlatým písmem určitě nezapsaly. Příjemné momenty s "Just Dance", "Poker Face" a "Telephone" byly zkráceny a spojeny do medley, jindy výborně roztančená "Born This Way" se u kláves spolu s "Dope" rozplizla v dobře odzpívaný, ale nekonečný patos, přemírou kytarových sól znetvořenou nádheru "Yoü And I" Gaga spíše odkřičela, než odzpívala, z vynikající "The Edge Of Glory" zazněl jen úryvek a "Marry The Night" nebo "Eh Eh (Nothing Else I Can Say)" se pro změnu do seznamu odehraných skladeb nedostaly už vůbec...

O kvalitách hlasu Stefani Germanotta toho bylo občas napsáno až moc, pravdou však je, že Lady Gaga skutečně zpívat umí. Její hlas má sílu, sytost a zejména v nižších polohách i poměrně zajímavou barvu. V O2 areně jej ale až na pár chvilek za klavírem a sem tam nějaký ten refrén nebo sloku nechávala odpočívat, protože naprostou většinu zpívaných vokálů zvládaly předtočené základy. A když už svůj hlas Gaga používala, sloužil jí spíše jako prostředek k podpoře homosexuálů (palec nahoru, rovnoprávnost pořád není samozřejmostí), nazývání všech kolem motherfuckery, co mají dát ruce nahoru, případně k překřičení zhusta využívaných kytarových sól a silně dunících bubnů, jež v její popové show neměly co dělat.

À propos, když vyrážíte na popovou show, stává se nemilým zvykem, že byste měli brát v potaz, že hluboké umělecké výpovědi či brilantní pěvecké a muzikantské výkony u mainstreamu tohoto typu čekat spíše nelze. Pokud ale tyto faktory nefungují, bývá slušným zvykem pokusit se je přehlušit mnohdy až přeplácanou a blikající pódiovou show. Ne tak u Lady Gaga.

Její pódium tvořené mimo jiné obří projekcí, planetkami a ledovými krami sice mělo z počátku silné momenty a konfety, balónky, výsuvné květiny či plošiny k nim určitě patřily, bohužel se ale zcela zapomnělo na nějakou logickou uspořádanost s postupnou gradací v závěru. Takže zatímco třeba během posledního turné Kylie Minogue se bylo na co dívat po celou stopáž koncertu a v závěru z okrajů pódia k tomu všemu ještě prýštila voda, u Gagy se během závěrečné dvojice "Swine" a "Gypsy" jen poskakovalo se čtrnácti tanečníky, za jejichž zády na projekci blikaly abstraktní barevné čáry.

Choreografie tanečníků navíc také nepatřila k nejpropracovanějším. Že Gaga nikdy nebude tančit jako Usher, bylo zřejmé asi každému, ale pokud už ve vystoupení nějaká sestava byla, často se jednalo spíš jen o útržky - příkladem budiž thrillerovská "Bad Romance". U jiných interpretů byste nad tím možná mávli rukou, ale u někoho, kdo si na tanci dává v klipech tolik záležet, to zamrzí dvojnásob.

Paruk a kostýmů měla známá milovnice hovězího k dispozici přehršel. Blonďaté mikádo střídala hříva jak od Amy Winehouse, tu zase vlasy obarvené do zelena a tak dále. Zbytek těla se schovával do šatů připomínajících chobotnici nebo japonské anime a nechyběly ani podprsenky z mušlí nebo velmi dlouhé stříbrnobílé šaty. Ať už ale na sobě měla zpěvačka téměř cokoliv, vždy kladla důraz na to, abychom všichni dobře viděli na její pozadí. A pohled na něj je také možná to jediné, co si návštěvníci z jejího koncertu odnesli.

Pokud lze o vystoupení v přibližně ze tří pětin naplněné O2 areně s velmi vlažnou odezvou po stranách haly vůbec prohlásit něco pozitivního, pak si pochvalu určitě zaslouží cover "Whole Lotta Love" od Led Zeppelin, dobré nazvučení haly, dotažené choreografie během "Sexxx Dreams", a pokud pomineme hlasové exhibice za klávesami, tak také tři hudební vrcholy ve formě "Bad Romance", "Judas" a rozjeté "Applause". Potěšily také dopisy od fanoušků, podpora menšin a maskovaný tanec okolo hrající předskokanky Lady Starlight, který se na aktuálním turné odehrál vůbec poprvé.

To je ale na bezmála dvouhodinový koncert zoufale málo. Přitom by místo všech těch obleků ze židlí a třesoucího se pozadí úplně stačilo těch pár hitů prostě jen dobře odzpívat.