Někdy je lepší od kapely předem nic převratného neočekávat. V září tomu byly už tři roky, co se brooklynští The Drums studiově prezentovali naposled. Parta okolo Jonathana Pierce a Jacoba Grahama na dvojce "Portamento" zvážněla a na své paprsky zalité hymny nekončícího mládí a radosti nechala symbolicky dopadnout první podzimní listí. Lehce se tak znelíbila pozitivně naladěnému příznivstvu, přestože o důstojného následovníka úspěšného debutu se jednalo bezesporu.

Tři následující léta čekání na další dlouhohrající dílo nám měla vyplnit sólová deska frontmana. V rovině praktické k ní však dosud nedošlo, a tak nám zůstaly pouze sliby a vypuštěný fragment tvorby "I Didn't Realise". O něco reálněji už zněla prohlášení z července letošního roku o novém počinu domovské kapely. Bylo se však na co těšit? Úvodní singl "Magic Mountain" nevzbudil mnoho nadšení. Další, v pořadí druhý odpadlík z hráčské sestavy poté vyvolával podezření, zda zakopaný pes nebude spíše v náturách ústřední dvojice.

Když se její členové poté ještě chvástali, že je jim to vlastně fuk, protože se teprve teď můžou plně autorsky vyvíjet a nemusí na nikoho brát ohledy, dávali tak nepřímo indicie k možnému muzikálnímu experimentování, které jsme nemuseli akceptovat ani my. Vzhledem ke všem těmto okolnostem bylo proto nejspíše lepší nemít přehnaná očekávání a nepočítat, že nám bude tříletá tvůrčí pauza nahrazena i dostatečně velkou záplatou.

Navzdory minimálním vyhlídkám je "Encyclopedia" totiž příjemným balzámem na duši, dávajícím vale všem obavám. Muzikanti se nepouští do neznámých vod a přináší příjemně známe tóniny. Formuli přímého indie popu s družinou poctivých kytar prohání i potřetí rozličnými polohami a nabízí plno zajímavých okamžiků, stojících za pozornost. Bedlivému posluchači ale během poslechu vytane v mysli velký otazník, a to nad duševním zdravím autora textů. Je to k nevíře, ale to blonďaté velké dítě, jemuž k dobru kdysi stačilo vědomí, že to bude navždy, má teď ústa plná myšlenek na konec.

"Vidím nás umírat na vrcholku hory." "Nikdy mě nenapadlo, že bych chtěl zemřít, ale té chladné noci jsem hledal zbraň." "Někde hluboko mysli toužím po svém konci." "Prošli jsme ohněm, jenom abychom zemřeli."

Třetí pohled do zpěvníku The Drums je pro fanoušky opravdu znepokojivý. Vyvolává podivení, jak můžou takové texty souviset s barvitost a zvědavost vzbuzujícím titulem "Encyclopedia" a zda by nebyl na místě spíše název velice smutný deníček jednatřicetiletého muže. Převtělil se Jonathan Pierce snad do jedné, na smrt nemocné postavy z "Kouzelného vrchu" Thomase Manna, jenž album silně inspiroval? Snaží se nám v duchu existencionalistického učení sdělit, že všichni zemřeme, tak nač se vlastně snažit? Anebo tu máme co do činění s dalším umělcem, jemuž hlavou probíhají sebevražedné myšlenky a on se je snaží katarzovat aspoň touto cestou?

Samozřejmě. Již "Portamento" názorně ukázalo, že mladým nelze být věčně a The Drums ještě více přiblížilo představě, kterou si o nich udělala veřejnost, tedy The Smiths nového věku. Pachuť "Encyclopedia" je ale daleko hořčejšího kalibru. Zvlášť když přihlédnete k faktu, že zvuk chce být i přesto kamarádský. Netransformoval se do zasmušilého bubáka a chuť k životu z něj stále číší. Je ale něco velmi zneklidňujícího ve sděleních, která nám jsou na jeho pozadí vypravěčem zprostředkovávána.

"I Can't Pretend" kupříkladu zní skutečně zprvu jako přítel, který konečně zhudebnil to, co vaši duši už dlouho tíží. Když vás někdo má raději než vy jeho a když se ptáte: "Je třeba vůbec něco začínat, když víme, že to skončí?" Kdy nechcete být na druhého hnusní, ale ani nedokážete předstírat. Taková úleva, že nejste jediní. Celá skladba hbitě odsypává v pravidelnosti šablony sloka - předrefrén - refrén a po zvukové stránce je to uhlazená, přesně vyměřená souhra syntetických smyčců a řezavých kytar. Kdybyste odebrali slova a zavřeli oči, nejspíše byste před sebou viděli barevné obrazy veselí. To je ona dvojakost The Drums. Pak se ale do songu zaposloucháte podruhé, potřetí a stojíte před šokující pravdou. Protože zpěvák tu celou dobu pravděpodobně vůbec nezpíval o konci jako o prachobyčejném rozchodu a malicherných trablech mezilidských vztahů, ale o skutečném konci. Smrti. Ten, který kdysi zpíval, že to bude "forever and ever"...

Nejcitlivější Piercovou zpovědí je "Face Of God" a "Let Me". Znovu je v nich uveden před zpovědnici, noční můru svých dětských let a musí se před ní faráři doznávat, jak moc zlovolný syn je. Opět před ním stojí přízrak silně křesťanské rodiny, která nikdy nepřijme jeho homosexualitu a nechá ho schouleného v teenagerském zmatku, s vědomím, jak moc není v pořádku. Ve "Face Of God" se tomu ale už nebrání a přijímá svou ďábelskou podstatu. "Viděl jsem tvář Boha, ukázal mi, jak žít, ale já mu ty jeho kecy hodil zpátky," rouhačsky plive ven několik let pěstovanou zlobu, a nadobro tak zavírá dveře za minulostí s příbuznými. Prostřednictvím "Let Me", jež poskakuje v neurvalém punkovém tempu, nabádá k osobnímu coming-outu a odvaze prosadit své pravé já i ostatní. Takoví jsou muzikanti ve své nejradikálnější a nejděsivější podobě.

Jindy ale nechávají zatrpklost za sebou a předvádějí se jako mládežnicky zaláskovaní milovníci. "Kiss Me Again" je svěžím kvítkem v bažinách melancholie. "Break My Heart" s nakažlivou melodií a trylkováním by skvěle fungoval jako ploužák na maturitním večírku americké střední. Návrat do dětství i vyznání oblíbené knížce spojuje "Magic Mountain". Opět jsou to klasičtí The Drums, ale jejich indie popíková jízda je zběsilejší a s příslibem tajemna. Jako největší experiment je v tracklistu na posluchače poté připravena strašidelně houkající "Bell Laboratories".

"Encyclopedia" se napříč světovými hudebními servery nedočkala příliš nadšené kritiky. Nejspíš z rubu těch, kdo měli až příliš rádi hitovou prvotinu. Jenže stejně jako není život pořád růžový, není ani vždy vhodná chvíle na hity. Celá deska si navíc vystačí i bez nich a má dostatečnou výpovědní hodnotu. The Drums dali na třetí řadovce přednost upřímnosti před schováváním vlastní identity a před živením mýtu vytvořeného veřejností. A i když se za vyklizení svých temných koutů asi od nikoho nedoprošují chvály a uznání, já jim přesně to vzdávám.