Někteří PR manažeři mají tendenci své hudební svěřence označovat za legendy. Těmi ale pohříchu většinou nejsou. Těch opravdových legend je totiž velmi málo a těch živých ještě míň. My měli to štěstí, že jedna z těch opravdových, americký zpěvák Tony Bennett, opět po letech zavítala do České republiky.
Live: Tony Bennett
místo: Kongresové centrum, Praha
datum: 20. září 2014
setlist: Watch What Happens, They All Laughed, Maybe This Time, I Got Rhythm, Cold Cold Heart, Sing You Sinners, Steppin' Out With My Baby, But Beautiful, The Best Is Yet To Come, The Way You Look Tonight, Just In Time, Boulevard Of Broken Dreams, The Good Life, Once Upon A Time, The Shadow Of Your Smile, One For My Baby (And One More For The Road), For Once In My Life, I'm Old Fashioned, I Left My Heart In San Francisco, Who Cares (So Long As You Care For Me), Smile, When You're Smiling, How Do You Keep The Music Playing?, Fly Me To The Moon
Fotogalerie
© Matěj Slezák Tony Bennett letos oslavil pětašedesát let své hudební kariéry a jeho věk se skládá ze dvou osmiček, což jsou čísla minimálně úctyhodná. Místo toho, aby si už vychutnával zasloužený důchod, stále natáčí alba, i s o dvě generace mladší
Lady Gaga, a především vystupuje po celém světě. Kdo by čekal, že v jeho věku celý koncert, či třeba jeho část, odzpívá vsedě nebo si dá alespoň krátkou přestávku, ten by se mýlil. Jak ukázal sobotní večer v Praze, americký zpěvák je stále ve skvělé formě, kterou mu kdekdo z diváků musí závidět. Celé vystoupení odzpíval vestoje, bez přestávky a ještě si občas zatancoval. Přitom všem mu nechyběl ani humor: prý si máme kupovat jeho nejnovějšího desku -
"Lady Gaga je šikovná holka a opravdu nutně potřebuje nějaké peníze".
Koncert musel být mírným překvapením i pro toho, kdo má Tonyho Bennetta zaškatulkovaného jako zpěváka vystupujícího s velkým big bandem. Ti, kteří byli na jeho vystoupení před sedmnácti lety, ovšem vědí, že to tak není. Jeho doprovodná kapela bývá daleko skromnější. Zatímco tehdy v Lucerně zahrál s triem Ralpha Sharona, tentokrát měl s sebou skupinu o jednoho člena početnější. V osm hodin se za piáno posadil Mike Renzi, s kytarou přišel Gray Sargent, stoličku za bicími obsadil Harold Jones a Marshall Wood vzal do ruky svoji basu. Všichni společně pak rozjeli instrumentální prolog, který ledacos naznačil.
© Matěj Slezák Bennett nastoupil po čtyřech skladbách za bouřlivého potlesku. Do sálu jej uvedl ze záznamu hlas
Franka Sinatry a vystoupení poskládané z více jak dvaceti písniček bez velkých průtahů začalo. Už několik let otvírá zpěvák své koncerty skladbou "Watch What Happens" a nejinak tomu bylo i u nás. Jeho hlas možná v prvních chvílích nezněl dokonale jistě, ale tenhle pocit během několika taktů zcela vymizel a po zbytek večera se už ani jednou neobjevil. Spíše naopak. Návštěvníci museli v úžasu poslouchat, jak výborně se dá i v tomto věku zpívat a naprosto s přehledem frázovat. O tom, že ani nepotřeboval žádnou textovou nápovědu a jednotlivé písničky sypal jednu za druhou v rychlém sledu bez sebemenšího výpadku, ani nemluvě.
© Matěj Slezák Tony Bennett se sám považuje za jazzového zpěváka a na svých koncertech stále dokazuje, že tomu tak skutečně je. Jen zlomek písniček mělo swingovou úpravu a málo bylo těch, jimž zůstala podoba, které se dnes říká tradiční pop. Naopak většina z nich dostala notnou dávku jazzové invence a improvizace. Sám Bennett neměl žádné skrupule a zcela přetvořil i ty největší hity. Kupříkladu "The Way You Look Tonight" dostala pouze tenký a velmi intimní kytarový doprovod a on sám zněl jen jako by si s tou kytarou spíše povídal. Jindy se naopak pustil do větších experimentů, takže člověk v písničkách chvíli hledal onu známou melodii. Na druhou stranu ji vždy nakonec našel. Tyto hrátky se stále odehrávaly v jakémsi staromódním stylu, což ničemu nevadilo. Jen zkrátka současní jazzoví zpěváci, jako například
Kurt Elling, si stejné písničky ohýbají trošku jinak.
To, že je především jazzovým zpěvákem, navíc dokazoval i způsobem, jakým spolupracoval s kapelou. Často nechával svůj kvartet vynikat i s jeho vlastními invencemi. Pánové, kteří doprovázeli v minulosti takové hvězdy jako Peggy Lee nebo Count Basie, byli nedílnou součástí celého představení. Z každého momentu bylo poznat, že jsou rutinéři v tom nejlepším slova smyslu, a jejich souhra byla naprosto excelentní. Těžko vyzdvihovat toho, či onoho, protože v každém okamžiku a všech možných kombinacích předváděli všichni mistrovské žánrové umění.
© Matěj Slezák Hodně řádků tohoto reportu bylo vztaženo k věku
Tonyho Bennetta, ale bylo to spíš bráno jako neutuchající údiv a obdiv nad tím, v jaké kondici se tento zpěvák stále udržuje. Kvůli svým rokům totiž žádné omluvy rozhodně nepotřebuje. Naživo je stále skvělý i ve srovnání se všemi kolegy bez rozdílu věku. Jen jeho styl je možná trošku
old fashioned, ale jednak to k němu prostě patří, a navíc ho to odlišuje od ostatních. Ocenilo to koneckonců i publikum, které Tonyho Bennetta odměňovalo bouřlivým potleskem po celou dobu koncertu, a několikrát dokonce i ve stoje dlouho před samotným koncem večera.