Dave a Sony nejsou v české hiphopové komunitě zrovna výraznou kapelou. Vlastně se k ní ani moc nehlásí, nenásledují trendy a nespolupracují s velkými jmény, díky kterým by mohli prorazit. Raději si dělají hudbu po svém, pro své fanoušky a interprety pro spolupráci si pečlivě vybírají. Na debutové nahrávce "Za oponou" ukázali, že i melancholické skladby plné silných a především rozumných textů dokážou zaujmout určitou cílovou skupinu a nemusí to být jen patnáctileté holky hledající v textech smutek a deprese či pseudointelektuály, kteří jsou znechuceni současným laciným a vulgárním rapem.

První, co na desce "Consilium" zaujme, je její obal. Uvnitř plastové krabičky se ukrývá injekční stříkačka, která zapadá do grafického vizuálu a pěkně vystihuje název alba. Je fajn, že si kluci dali záležet i na těchto drobnostech, i přesto, že se hudba v současnosti převážně kupuje (stahuje) na internetu. Nahrávka obsahuje třináct songů, které jsou obsahově celkem pestré, nejenom po stránce textů, ale také po stránce hudební. Pojďme se na jednotlivé skladby podívat detailněji.

Album otevírá "Našeptávač" s naléhavým klavírem a ještě naléhavějším rapem - skvěle vygradovaná věc hned na začátku. Příjemným překvapením jsou skladby "Prázdná čtvrť" a "Skříň". První jmenovaná zaujme futuristickým sci-fi beatem a textem, se kterým se dá celkem snadno ztotožnit. Během poslechu vás ovane taková zvláštní nostalgická atmosféra. To samé platí u druhé jmenované, která pěkně kombinuje klavír s elektronikou, Daveův rap tady navíc zní hodně procítěně.

Již první singl "Už se neptej" napověděl, že se kapela snaží stavět své písně na silných a sofistikovaných textech. Vedle melancholických songů se na desce objevují i motivační. Takovým je například druhý, skoro šestiminutový singl "Sám", jenž patří k tomu nejlepšímu, co deska nabízí, hlavně díky vyburcovanému hudebnímu podkladu a gradujícímu závěru.

U některých textů trochu zamrzí naivita a prvoplánovost. Jedním z takových případů je eko-agitka "Království" s hostujícím zpěvákem Martinem Lexou, ve které se kapela vyjadřuje k lhostejnosti, jakou společnost chová vůči přírodě. Stejný problém přichází u "Od slov k činům", kde hostuje uvědomělý rapper Revolta. Škoda toho textu, skladba má přitom celkem chytlavý a výbušný beat. Album ke konci trochu ztrácí šťávu a mám pocit, že některé skladby jsou tam jen do počtu. Určitě by se obešlo bez "Možná" a "Lepší místo". Při poslechu jsem si vybavil devadesátá léta, rapové počátky, Dephovu sólovku, Patrickovu sólovku a další alba. Do této doby by tyto písničky určitě zapadly, ale v roce 2014 by to chtělo trochu víc inovace.

I přes nové polohy a experimenty, které Dave a Sony na desce "Consilium" nabízejí, svůj dva roky starý debut "Za oponou" nepřekonali. Ve svém žánru odvedli pořádný kus práce a svým fanouškům se zajisté zavděčili, avšak nahrávka ničím výrazným nevyčnívá. Rozhodně je jejich hudba mnohem lépe stravitelnější a inteligentnější než třeba hudba patetických ATMO Music z Liberce, kteří cílí spíš na rádiového posluchače. "Consilium" by se dalo charakterizovat jako osobní výpověď rappera Davea, který si na nic nehraje a chce působit co nejvíc lidsky. A to je vlastně dobře.