Ono vůbec není podstatné, zda při tvorbě coverů budete mít k předloze úctu. Jsou kvanta předělávek, k nimž autoři přistupovali s pokorou, jsou i předělávky, jejichž autorům nebylo na původní verzi nic svaté, ale fungují. Mají právo na život. Jejich nová verze nabízí něco, co sáhnutí po již existující skladbě ospravedlňuje.

Když Lucie hrála v devadesátých letech písničky Jasné páky ("Majolenka", "Sedí, pije"), Žentouru ("Maria") nebo Vladimíra Mišíka ("Proč ta růže uvadá"), mělo to logiku. Dávalo to smysl. David Koller byl s těmito skladbami propojen buď autorsky, nebo byl s danými interprety svázán hráčsky. V Jasné Páce i Žentouru hrál, Vladimír Mišík se kdysi dávno mihl právě v Jasné páce. Covery Lucie ctí původní verze, je z nich cítit ta prokletá úcta.

Když Lucie ty písně hrála, měla za sebou megaúspěšné období. Skvělé první album, ne tak dobré, ale lidmi vřele přijaté "In The Sky" s hitem "Černí andělé", úspěch ve "Výročních československých hudebních cenách" (kapela, album, skladba). Byla kapelou číslo jedna na domácí scéně a doma přitom bylo o Slovensko víc než dnes.

Adam Mišík je na tom jinak. Úplně jinak. Snaží se prorazit. Začíná. Debuteje. A potřebuje na sebe upozornit, ideálně coverem kapely, která nedávno zázračně vstala z mrtvých a vyprodala, co mohla, mimo jiné třikrát po sobě O2 arenu. A tak neuctivě (což by, jak jsem psal výše, nevadilo), ale bohužel tragicky nenápaditě znásilňuje to, co by mu mohlo prospět. Co na něj upoutá pozornost. Lucii.

Výsledkem je snad to nejhorší, co z rodiny Mišíků kdy vyplulo do světa. Kolovrátkem projetá, co nejvíc jiná, takže jako elektronická, takže jako cool verze skladby, kterou podstatně líp (i když to taky nebyl žádný zázrak) předělala už Lucie v roce 1999. Mimochodem tahle verze zní moderněji než ta dnešní Mišíkova se záměrně afektovaným zpěvem (ten mi ale vlastně vadí nejmíň, ten bych mu i odpustil), který má asi ukazovat, jak moc na háku to mladý zpěvák má. No a nemá.

Možná že svou cílovou skupinu čerstvě dospívajících holčiček ještě před tím, než opravdu dospějí, skutečně osloví. Ale spíš bych to viděl jako krátkozraký úlet. Nesmyslný pokus přiživit se na něčem slavnějším, který ale dopadne stejně jako podobná snaha Blanky Šrůmové. Ta na jedné ze svých sólovek nechala nazpívat "Marionetu" Sagvanem Tofim. Vzpomínáte si na to někdo? Ne? I na tyhle "Šrouby do hlavy" si brzy nikdo nevzpomene. A tak, alespoň v případě této skladby, pro příště a navždycky, prosím, nechte zpívat Kollera!