Těžko hledat někoho, komu by jméno Honzy Vyčítala, potažmo jeho Zelenáčů či Greenhorns, nic neříkalo. Více však než s hudbou jako takovou si Vyčítalovo působení ve sférách širšího zájmu můžeme spojovat s reprezentováním jistých "hodnot". Ať to bylo provokování bolševického režimu ostentativním zbožšťováním a následnou produkcí hudby amerických, zejména countryových proveniencí, nebo jeho nepsané místo na trůnu království domácích čundráků a "pivních skautů", na kterém vytrvává dodnes. Proto snad na jeho písně nelze ani vztahovat klasická hudební kritéria; aniž by kdokoli chtěl jejich místo ve "zlatém fondu" českého country shazovat, to hlavní tkví v jejich pročouzenosti táborovými ohni, pivní nasáklosti a čemsi jako "chatařském" humoru (autor mluví o "trampské a country romantice"). V tom, co dělají a jak to dělají, nejsou podle všeho žádná béčka, alespoň tradované divácké úspěchy Greenhorns za hranicemi nejen republikovými (učinkování ve východoněmeckém "Ein Kessel Buntes" z počátku sedmdesátých let jim tedy zrovna nepřidává na cti), ale i evropskými (zejména v posledních letech se jim údajně velmi daří v Austrálii i Americe), vypovídají o svém.

Rozpětí stylů, temp, nástrojových osazení, nakonec i samotných muzikantů je na šedesáti předhozených kouscích samozřejmě ohromně široké (v písních s trochou nadsázky nechybí nic krom tradičně neartikulovaných Vyčítalových "r" a "l") a svým způsobem to výběr z minulých šestatřiceti let skupiny reprezentativní je. Jsou zde ale skladby (resp. jich je většina, stačí pohlédnout na názvy), které si zaslouží svou atmosféru a v klidném domácím zázemí u soustředěného poslechu u počítače se lehce míjí s ohlasem - tedy když už přijmout texty typu "pívo do mě čvachtá / tak vozembouchu hraj!" ("Bar, co má línej Harry"), pak v odpovídajícím prostředí. Možná ještě na nekonečné cesty tirákem (nejlépe australskou dálnicí lemovanou hopsajícími klokany) by přišly vhod, doporučovat je pivním trampům do discmana na cestu lesem by bylo asi zhýralé.

Pro ne příliš znalé Vyčítalových alb budou jistě překvapením i osvěžením někteří hosté, ať je to Ondřej Hejma v uzavírajícím rock'n'rollu "Tvou lásku nehledám", i s autorem vypůjčená "Miláčku vrať se, sjedem to znova" od Ivana Hlase, kuriozitou je alkoholem téměř nepoznamenaný Jiří Suchý v písni "Tam za mořem píva", žánrově asi nejvýraznější odlišení představuje bluesově laděná "Prázdná náruč", opět s Jiřím Suchým (obě posledně jmenované jsou upravené verze Voskovce a Wericha).

Dvojdisk "60 - Honza Vyčítal a Greenhorns" přesto patrně nebude tím, co by si nenechali ujít skalní Vyčítalovi fanoušci, ani tím, co by mělo přesvědčit příznivce nové. Jako jednatřicáté album jeho diskografie (jen v devadesátých letech mu vyšlo patnáct CD) jistě nepřekvapí ničím zásadním (což koneckonců nechtěl asi nikdy); jako historický komplet archivních nahrávek asi také neuspěje (naposled v roce 1995 vyšel padesátipísňový nosič "Greenhorns - 50 x 30 let"), těm, kdo by chtěli mít pohromadě to nejlepší z posledních let, nejspíš bude vadit, že některé písně jsou dík omezené kapacitě CD ořezané a zkrácené ("protože považuju za fór dát na dvojalbum k šedesátinám 60 písniček, byli jsme nuceni zkrátit některé delší songy, refrény, nebo sóla" (sleevenote oslavence)). Těžko říct, jestli podobné "fóry" budou zabírat i na věrné čtenáře archivních Dikobrazů...