Xindl X nikdy nepatřil mezi umělce, jejichž tvorbu by bylo možné přijmout bez výhrad. Na jednu stranu dokázal dát dohromady povedené, dotažené kousky, kterým nechyběla srozumitelnost, přesah, nebo dokonce i vtip ("Chemie", "Hollywood", "Kluci na plakátě", "Štědrý večer nastal", "S lítostí vám oznamujeme"), na tu druhou mu často chybělo více autocenzury, která by zabránila tomu, aby se mezi ně dostávaly i vyloženě výplňové, ničím nezajímavé kusy ("Zlato", "Dočasná svatá", "Nejlepší kuchař", otřesné "Casio" a vůbec prakticky celá třetí deska). Tato rozporuplnost a kvalitativní nevyváženost byla společná pro všechna dosud vydaná alba a ani to nejnovější není výjimkou.

"Čecháček Made" je po předchozí tryzně za Olgou Lounovou albem, které dává vale písním o lásce a vrací písničkáře do jeho kritičtější polohy k politice, lidem okolo, ale i sobě samému. A jak už bylo řečeno, někdy se daří více, jindy trochu méně.

Co ale album spojuje, je výrazný vliv producenta a multiinstrumentalisty Dalibora Cidlinského Jr., kterého z koncertů Xindla a jeho doprovodné kapely znáte nejčastěji jako hráče na banjo či klávesy. Bohužel ale nikoliv v pozitivním slova smyslu, neboť jakkoliv je znát, že Cidlinský dbal na aranžérskou různorodost jednotlivých skladeb, která by v ideálním případě zapříčinila roztančení festivalového publika, nelze si nevšimnout určitých kompromisů.

Samotné skladby na desce si tedy příliš podobné nejsou, jakmile ale nahlédneme blíže a rozpitváme každou z nich zvlášť, zjistíme, že mnohokrát platí pravidlo, že jak začnou, tak také skončí.

Snad z obav možného komerčního neúspěchu se s výjimkou závěrečného cikánského šramlu "Prase" novinka i tentokrát drží při zdi a místo neotřelých hudebních nápadů nabízí v písních pouze tisíckrát omletý rádiový formát, který, jak známo, neurazí, ale ani nenadchne. Právě tahle muzikantská nenápaditost se negativně podepisuje třeba hned na prvním singlu "Barbína", který svým repetitivním hudebním podkresem donutí nejednoho dlouholetého příznivce zamáčknout slzu, případně přeladit rádio. Proč?

Pokud Xindla posloucháte dlouhodobě, víte, že píseň "Barbína" není žádnou novinkou. Ondřej Ládek ji hrával ještě v dobách, kdy od něj republika znala jen "Anděla", jenže zatímco tehdy šlo o rozvernou a ironickou hříčku postavenou na melodii Aquy, nahrávání na desku z ní udělalo ucajdanou a uplakanou odrhovačku, která k textu skladby absolutně nepasuje.

Jinde se zase často zdá, jako by Xindlovi v písních chyběla ještě jedna sloka navíc. Až příliš často se mu totiž opakují refrény nebo klíčové pasáže textů, což je dobře slyšet na jinak lyricky vydařené "V blbým věku", kde se od druhé minuty jeden nápad opakuje v nekončících refrénech až do zemdlení.

Ve srovnání s předchozím albem naopak můžeme pochválit tématickou šíři alba, kdy se v úvodní "Čecháček a totáček" rozebírá ta často zmiňovaná masa tzv. "průměrných lidí" a jejich zkreslené představy o životě i vlastní minulosti, v "Já a Ďábel" se Ládek vyrovnává s vlastním přechodem od nezávislého písničkáře k mainstreamu a velkému vydavatelství a v "Naší partě", druhé nejlepší písni z desky, pro změnu upozorňuje na potíže s nacisty.

Pokud si ale v poslední zmíněné odmyslíte tuto problematiku, zůstane vám, přinejmenším v její první polovině, zcela odzbrojující výpověď o chlapském přátelství, kterých u nás nevzniká mnoho. Za to palec nahoru.

Potěšující navíc je, že Xindl X si svou roli člověka, který poukazuje na to, co je špatné, ale sám s tím příliš nedělá, uvědomuje a dokáže ji reflektovat, jak činí třeba ve skladbě "Kazatel".

Méně už ale potěší, že se při poslechu desky zdá, jako by se při skládání z jedné tématické skladby postupem času stávaly skladby dvě. Těžko přeslechnout, jak podobné jsou si dvojice "Když k nám přišla svoboda" - "Čecháček a totáček", "Kazatel" - "Orel mezi supy" a "Prase" - "Velkej Vont". Navíc jejich texty častokrát jen kloužou po povrchu a chybí jim zacílená údernost, zabejčenost a snaha jít ještě více do hloubky.

Právě hloubku totiž nalezneme až na konci, v dojemné baladě "To je můj dům", při níž si nelze nevzpomenout na Nohavicovu "Mám jizvu na rtu", jež má s písní leccos společného. Ve vrcholu nahrávky písničkář ukazuje, že ještě jsou polohy, které nám dosud neukázal. Snad se po těchto cestách vydá v budoucnu častěji.

Zmínit bychom také měli, že album "Čecháček Made" vyšlo (dost možná po vzoru Xaviera Baumaxy) na dvou discích. Na prvním z nich se tucet skladeb nachází v syrové formě jen s kytarou, na tom druhém naleznete tytéž písně, ale v doprovodu celé kapely. Žádná z verzí není vyloženě lepší nebo horší, a tak posouzení, které z forem dát přednost, už necháme čistě na individuálním vkusu každého z vás.

A pointa? Ač novince schází více slovních hrátek, větší aranžérská odvaha a neškodila by jí ani vášnivější snaha o nalezení podstaty zpracovávaných problémů, stále vám ji s přivřením oka můžeme doporučit. Xindl X na ní sice opět střídá skvělé i spíše průměrné kousky, ale i když se mu to ne vždy povede na sto procent, pořád má co říct. A to je třeba podpořit, protože písničkářů s názorem u nás asi nikdy nebudeme mít dost.