A nejen prostřednictvím crowdsurfingu - nadšenec v přední řadě se vyhoupl na ruce publika i přes zákaz podobných vylomenin od organizátorů. Opravdu se mu nelze divit - party tří kytar se do sebe vpíjely jako inkoust do papíru a prohnané páskových echem a dalšími kytarovými efekty doslova vybízely ke ztrátě sebekontroly.

A její poslední štipečky se rozplynuly s rozsvícením plátna a světel. Z křiklavě zbarvené spirály divoce kmitající kolem své osy nebo 3D vesmíru na velkoplošné obrazovce se točila hlava, až měl člověk pocit, že ho kaleidoskopická mozaika spolkne. Do toho éterické vokály frontmana Kevina Parkera a jedovaté neony růžových a zelených odstínů - lepší odvykací kúru pro závisláky na LSD nenajdete. Psychedeličnost Tame Impala rozhodně není vybájená.

Stejně jako mimořádná zvuková náročnost. Australané rádi vrství všemožné zvukové zdroje. A každý z nich předem řádně rozmažou - z pódia se tak valila dokonale sourodá koule, v níž zpěv, kytary, syntetizéry i bicí do sebe zapadaly jako hroty dvou o sebe se otírajících ozubených koleček. Z pětice dlouhovlasých uklábosených nerdů z tiskové konference se tak vyklubala perfektně sehraná parta, pro niž je kvalitně odehraný koncert hodnotnější než kvalitně odskákaná show dělaná na efekt.

Že by tím utrpěla posluchačská nadšenost? Ani náhodou. Každý si hutnou směs zvuků sežvýkal dle libosti. Při eskapistických úletech jako "Why Won't You Make Up Your Mind" nebo "Feels Like We Only Go Backwards" se podlamovaly kolena. Snivé zefektované kytarové plochy naopak dostaly na frak s rokenrolovou "Elephant" - všeobecné běsnění předpověděl zpěvák dotazem "are you ready?"

Největší síla repertoáru Tame Impala tkví v pulsující dynamice, kdy hladové posluchače nalákají vábničkou v podobě zamlžených ztišených ploch a vzápětí je dorazí skoro až post-rockovým kvílením nástrojů. Natahování na skřipec nekonečnou syntetizérovou koncovkou v "Apocalypse Dreams" uchu neskutečně lichotilo.

Není snadné referovat o vystoupení Tame Impala. Zjednodušeně by se dalo napsat, že pětice přišla, kvalitně odehrála a stejně skromně, jako nastoupila, i odešla. Jejich případ ale potvrzuje, jak rozhodující roli mohou naživo sehrát projekce. Síla atmosféry je totiž někdy hodnotnější než cokoliv jiného.