André Rieu v Praze dokázal, že i u vážné hudby může být legrace

08.05.2014 12:15 - Marta Šindlauerová | foto: facebook interpreta

Možná ho neznáte, možná neposloucháte klasickou hudbu, možná neumíte tančit valčík. Právě proto přijela historicky poprvé do Prahy hvězda světového formátu, nizozemský houslista, dirigent a skvělý bavič André Rieu. Pro květnový večer si těžko někdo mohl přát lepší zážitek.

Live: André Rieu & Johann Strauss Orchestra

místo: O2 arena, Praha
datum: 7. května 2014

André Rieu, to je v současné klasické hudbě člověk obrovského významu. Vyprodává největší haly, hostuje v nejprestižnějších sálech, po celém světě vyvolává nadšení, dojetí a zamyšlení se nad tím, jak silná hudba může být. Upravuje klasiku do podoby, která je stravitelná i pro ty, kteří jinak vážným tónům neholdují a nerozpoznají Strausse od Stravinského. Přes dvacet let jezdí se svým vlastním orchestrem, který pojmenoval po svém oblíbeném skladateli valčíků Johannu Straussovi, a všude dává velmi skromně na odiv svoji fantastickou muzikálnost, šarm a smysl pro humor.

André Rieu & Johann Strauss Orchestra, O2 arena, Praha, 7.5.2014
© Marta Šindlauerová
Koncert Krále valčíků měl v Česku v podstatě minimální propagaci, tudíž až teprve velká návštěvnost události dala vědět o tom, jak je tu kučeravý Holanďan populární. Navzdory poměrně drahým vstupenkám tvořili publikum především starší návštěvníci. Ale pokud si myslíte, že to skupina 55+ neumí během koncertu roztočit, tak jste na omylu. Ostatně na koncertech Rieu se v klidu sedí jen málokdy. Sám houslista k tanci vybízí, a to způsobem: "Všude, kde hraji 'Na krásném modrém Dunaji', se tančí." (pozvedne významně obočí k publiku) "Všude. Každý koncert. Každý večer." Inu, Praha přece nemůže být výjimkou, to by už taky nemusel zase přijet. Vězte však, že tyto věty vůbec nemusel říkat, tančilo se zcela svévolně.

Velmi sympatickou náhodou byla skutečnost, že jedna z houslistek orchestru je napůl Češka, a tak pohotově (a místy i velmi vtipně - Saint Petersburg = Svatý Petrohrad) překládala veškeré průpovídky mistra. Neskutečně ohleduplný krok s ohledem k faktu, že ne všichni v publiku rozuměli anglicky. Díky tomu nikdy nenastalo trapné ticho, kdy by se umělec musel smát svým vtipům sám, jak tomu někdy na koncertech bývá.

André Rieu & Johann Strauss Orchestra, O2 arena, Praha, 7.5.2014
© Marta Šindlauerová
André po každé skladbě k obecenstvu promlouval, vyprávěl všelijaké vtipné historky, každá jeho věta vyvolávala bujarý smích (babička o holi vedle mě se vyloženě plácala smíchy do kolen) a chvílemi vypadal tento koncert klasické hudby jako vystoupení stand-up komika, který si celý sál dokonale podmanil. Mistr nemá rád, když mu během skladeb někdo po hale chodí, a tak se před druhou části programu muselo chvilku čekat, až se všichni usadí. To způsobilo jeden z nejmilejších momentů večera, neboť kamery se počaly zaměřovat právě na tyto opozdilce. Záběr na elegantní hudrující babičku, která běžela zavěšená do své (nejspíše) dcery ke svému místu, velmi rozesmál i hlavního aktéra večera.

Hudebník sypal jeden skvělý kousek za druhým, zazněly klasiky jako "The Second Waltz" Dmitrije Šostakoviče, "O Fortuna" Carla Orffa, oblíbená "Besame Mucho" zazpívaná famózní Laurou Engel, řecká dováděčka "Zorba", "Schneewalzer" či výběr tradičních ruských písní jako "Dorogoj Dlinnoju" (jinak nazývané také "Those Were The Days", zazpívala ji ukrajinská pěvkyně Anna Reker) či úchvatná "Poljuško Polje" s triem Saint Petersburg - představit si, jak tato skladba zní v podání Andrého Rieu, si můžete díky videu níže. Dlužno dodat, že André si k tomu nedávno přidal efektní projekci, kde se doslova střídaly blesky s modrou oblohou, korespondující s dynamikou skladby.

Největší rozruch ale pochopitelně vyvolalo nečekané zařazení českých kompozic do i tak nabitého setlistu. Nejprve Rieu všechny rozbrečel s "Ta naše písnička česká" a jako přídavek přidal dokonce "Škoda lásky", kterou si stejně nikdo ani pořádně nepamatuje, protože se tančilo osto šest. Trochu možná zamrzel fakt, že nezaznělo něco tradičnějšího typu "Vltavy". Ovšem je potřeba dodat, že české publikum má přeci jenom svá specifika a atmosféra se nedá příliš srovnat s tou během ostatních koncertů Rieu. I tak ale návštěvníci zaslouží velkou pochvalu. Tu největší si ale samozřejmě odnáší sám muzikant, díky němuž stojí za to poslouchat klasiku. A ještě se u toho zasmějete.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY