Dva rozcuchaní free chlapíci Clemens Rehbein a Philipp Dausch pocházejí z německého města Kassel a k většímu úspěchu se nedrápali nijak dlouho. Zatímco Clemens si kromě samotného skládání vzal na starost zpěv, jeho jediný kolega Philipp obsluhuje DJ pult. Když ty dva vidíte společně na fotce, čiší z nich pohoda, klid a nadhled. Žádná přímočará vypočítavost ani přehnaná chuť po slávě. Milky Chance přišli zkrátka s něčím novým, neokoukaným, inovativním, a to úplně triviálním nenásilným způsobem. Prostě se jim líbilo reggae okořeněné o další styly, ne žádná notorická kopie jamajských synů Boba Marleyho nebo tuctová evropská taneční trsárna. Schopnost přijít s něčím novým by se v jedenadvacátém století dala označit skoro jako zázrak. Navíc když to má hlavu a patu a chopí se toho talentovaní muzikanti. A těmi Milky Chance bezesporu jsou.

Hit "Stolen Dance" se dočkal zaslouženého úspěchu, když zabodoval snad ve všech hitparádách v Evropě. Jeho zhulený feeling sice nemusel chytnout hned napoprvé, ale nakonec si podmanil široké spektrum posluchačů. V tom tkví hlavní důvod úspěchu německého dua, které má šanci zasáhnout nejen milovníky rádiového mainstreamu, ale i zaujaté žánrové posluchače. Je jasné, že "Stolen Dance" se brzy přejí a skončí jako řada jeho předchůdců. Oposlouchaný, rádii vyždímaný, a tím pádem i brzy zapomenutý. Po tomto velehitu s největší pravděpodobností již příští rok neštěkne příslovečně ani ten pes, natož současný divák přijímající striktně pouze to nové. Proces stárnutí již započal.

A právě v této fázi je třeba se podívat, jak si pánové poradili se stopáží plnohodnotného alba, které pojmenovali "Sadnecessary". Deska se nese v témže duchu co jejich nejslavnější hit, to znamená mix výše zmíněných žánrů. Skladby se tak liší pouze v tempu, které je jednou pomalejší, jednou rychlejší. Podstata jednotlivých songů však zůstává stejná. Pestrost proto nahrávce trochu chybí, ale to lze prominout. Vždyť styl Milky Chance je natolik originální, že stopáž jedné desky určitě snese bez výraznějších nuancí. Otázkou samozřejmě je, kam se budou posouvat dál, ale to ponechme na Clemennsovi a Philippovi a na jejich budoucích já.

Potenciálních hitů obsahuje debut nespočetně. Ať už je řeč o úvodní taneční pecce "Stunner", asi nejodlišnější "Sweet Sun" nebo pomalejší "Becoming". I když jsou si písně povětšinou hodně podobné, každá nabízí speciální energii a dokáže posluchače roztančit svým specifickým způsobem. Kdo měl možnost duo vidět naživo v sousedním Německu, jistě příval pozitivní energie pocítil naplno. Nutno však upozornit, že i přes optimistický feeling, který ze skladeb čiší, se texty vyznačují o poznání vážnější a melancholičtější povahou. Ale právě tenhle kontrast je v hudbě oceňovanou manou pro posluchače.

Kolekce "Sadnecessary" předkládá sestavu dobrých písniček, které vám po doposlechnutí budou hrát ještě dlouho v hlavě. Talentovaní muzikanti přišli se zajímavým žánrovým mixem a ten kupodivu funguje. Hvězdný status však skupině možná dlouho nevydrží. Další dva singly "Down By The River" a "Fairytale" byly dle mého názoru špatně zvoleny, neboť zejména druhý jmenovaný patří k slabším okamžikům recenzované desky, navíc se ani jeden z nich zatím nijak výrazně neprosadil. Do většiny hitparád se dokonce tyto kousky ani neprobojovaly. Budou mít Milky Chance jepičí život? Možná ano, ale i tak svých pět minut slávy zažili a mohou odejít se vztyčenou hlavou. Ostudu si totiž neudělali ani v případě plnohodnotného debutu.