Titulek recenze rozhodně není myšlen nijak pejorativně, před několika dekádami byl slovenský pop oproti tomu českému skutečně na výši. Nehledě na aktuální stav kariéry a mysli různých tamních hvězd byli Elán, Robo Grigorov, Team či Peter Nagy kvalitativně úplně někde jinde než český popový mainstream. A přesně na tyto zmíněné interprety Billy Barman na své druhé desce zřetelně odkazují, jak náladou, tak mnohdy použitými aranžemi. Schválně si pusťte první singl "Ľudožrút":

Vůbec celý "Modrý jazyk" zní jako kombinace recese, parodie, pocty, originality, vykrádání, povedených textů a občas i wtf momentů. Jisté však je, že právě tento prapodivný mix dává kapele zcela jasně rozpoznatelnou tvář. Perlou nahrávky je bezpochyby skladba "Traja", která se do minulosti slovenského popu obrací i textem a slogan "...jsme traja / ja a ty a Grigorov na obrázku..." možná mnoha slovenským chalanům připomene něco z jejich mládí. Místy však dokáže být jejich zvuk i otravný jako třeba v písničce "Kolotoč", která ale zase musí dobře fungovat na koncertech.

Jakkoli jejich hlavní síla tkví převážně v rychlejších skladbách, mírně utajené kvality nabízejí i pomalejší písničky. "Vrkoče" jsou jednoduše krásné a úvod závěrečného "Nového sveta", v němž zní i harfa, je, než se rozjede do zvuku celé skupiny, je jak skladbou z jiné desky. Z desky mnohem intimnější a introspektivnější. Dal bych si s radostí téhle polohy kapely mnohem větší množství.

Na "Modrém jazyku" všechno v podstatě funguje, zvláště potěší, že má zas jednou smysl pořádně poslouchat texty, a to nejen pro libozvučnou slovenštinu, ale i pro jejich obsah. Jen se občas vkrádá na mysl poněkud neodbytný pocit, že si kapela z posluchačů už dělá nepokrytě srandu. Ale třeba taky ne. Za poslech album každopádně stojí, protože něco podobného jen tak neuslyšíte.

P.S.: Pokud chcete zkusit, jak zní Billy Barman naživo, máte šanci ve středu 14. května v pražském Rock Café nebo o dva dny později na Majálesu v Českých Budějovicích.