Anarchie, dekadence, mysticismus, rouhačství, kacířství, sarkasmus. To všechno se skrývá na nové desce Insanie "Trans-mystic Anarchy". Kdo žije v přesvědčení, že Insania je heavy metalová skupina, nechť vhodí své iluze do kontejneru a vydá se na cestu punku a hard coru.

V záhlaví desky se dozvíte, že Insania jsou "aristokraté mezi novými vyděděnci". Čert ví, kdo vlastně jsou. Že by lunární kněžky či sluneční králové? Každopádně platí, že rouhání je pro ně evergreen, když chtějí klepat na pekelnou bránu. Přijdou vám předchozí řádky nesrozumitelné, nebo minimálně podivně formulované? Asi tomu skutečně tak je, avšak když se podíváte na seznam skladeb nové desky Insanie, poznáte, že právě jména některých z nich mi posloužil jako inspirace na úvod této recenze. Je patrné, že skupina si dala s názvy opět práci, tudíž je vedle poslouchání muziky i hodně co číst a vnímat. Základním znakem alba "Trans-Mystic Anarchy" je humor, či spíše ironie až sarkasmus. Na oficiálních internetových stránkách vydavatelství Redblack se dočtete, že Insania pro tentokrát vsadila především na zlehčování náboženských symbolů, což mohu jedině potvrdit. Celý booklet je vyveden s mnoha obrázky, na nichž jsou biblickým postavám vkládány do úst věty typu: "Starýmu tam nahoře vytuhnul počítač. Máme se tady dole nač těšit." (Rozpráví Ježíš s andělem.) Kdyby muzikanté z Insanie jednou nevěděli, jak sehnat peníze, dost možná by mohli vydat tiskem texty. Jedná se totiž o velice vtipnou, inteligentní a nápaditou poezii. A to se často nevidí.

Dobrá, texty ujdou, ale co hudba, ptá se právem nedočkavý čtenář. Inu, jak jsem předeslal na začátku článku, zapomeňte na metalovou Insanii a soustřeďte se na Insanii punk-hard-corovou. Záměrně nechci použít ani jednoho žánrového vymezení samostatně, protože deska to není ani pouze punková, ani čistě hard-corová. Punku by nahrávaly bicí, jejichž tempo se často nese ve vysokých otáčkách, a také některé texty, které nemají daleko k společensko-politické angažovanosti. Hard-core zase nejvíce evokují hutné kytarové polohy, jež jsou na punk přeci jen příliš tvrdé. Ale pochopitelně se na albu najde i něco z metalu, i něco z klasického rock’n’rollu. Insania totiž nevsadila na neopunkovou melodičnost, která v případě takových Blink 182 vede k absolutní zaměnitelnosti a primitivitě, ale naopak se pokusila, alespoň v rámci možností, stvořit desku vrstvenou, takovou, jíž je potřeba si poslechnout vícekrát, aby se dostala posluchači takříkajíc pod kůži. Kdo tak učiní, bude odměněn.

Teď už jsem jen zvědav, jak se vydaří koncertní prezentace desky. Musím se přiznat, že jsem ještě neměl to štěstí kapelu spatřit na vlastní oči, ale předpokládám, že by to mohl velice zajímavý a snad i obohacující zážitek. V nedávné době vyjela Insania spolu s Endless a Root na turné, takže je, doufám, někde potkám (a třeba se o tom i dočtete). Podtrženo sečteno - na novém albu se Insania ukázala ve výborném světle.