Žádný žebříček nemůže obsahovat vše, co by si jednotliví redaktoři přáli. A co teprve čtenáři! Než začnete dštít síru nad tím, že je nějaká deska v žebříčku moc vysoko / nízko / není v ní vůbec, vezměte na vědomí, že se jedná jen o zprůměrovaný přehled vkusu redakce musicserveru. Redaktoři celkem navrhli 38 různých českých a slovenských desek, do nejlepší dvacítky se jich ale mohlo probojovat jen... dvacet. Pokud se se svým osobním pořadím chcete podílet na výsledném žebříčku podle našich čtenářů - směle do toho!

20 - 16 | 15 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1

---

Na Danovi Bártovi je fajn, že dělá výbornou muziku, i když umí tzv. dobře zpívat, což je úkaz u nás téměř nevídaný. Na "Maratonice" sází - své slovní hry a nečekané obraty - na jistotu a opět mu to vychází. Bártovi se trochu personálně proměnilo obsazení kapely, některé texty mu začala psát jeho přítelkyně, ale vlastně pořád servíruje to, čím nás namlsal už na svém prvním albu. Na prvním albu Illustratosphery. "Maratonika" tak opět propojuje svět popu se světem jazzu (přičemž tentokrát se dostáváme trochu více do toho prvního světa) a podtrhuje Bártovu schopnost spojovat tábory, které o sebe jinak nejeví zájem. Ne náhodou je album nominované jak na cenu kritiků Apollo, tak se dá předpokládat i úspěch v mnohem komerčnějším Andělovi. (Honza Průša)

---

Pod labelem Bigg Boss v roce 2011 a 2012 nevyšla žádná regulérní alba, a tak si šéf Vladimir 518 na rok další pro jistotu naplánoval vydání vlastní sólovky. "Pět-jedna-vosum" je záruka kvality a s "Idiotem" opět nešlápl vedle. Polovinu nahrávky svěřil kolegovi z PSH DJi Mikeovi Trafikovi a atmosférická retrospektivní "Planeta Praha" s Martinem Svátkem nebo úderný první singl "Nemám zájem" s Hugo Toxxxem dokazují vhodnost výběru. Trafor dodal také oldies "Tak to mám rád" s Ektorem a textově vytříbenou "V Čechách je všechno", kde spolu s Orionem Vláďa s jemu vlastním nadhledem líčí klasické české stereotypy. Vladimir si povinně naordinoval i oblíbený industrial/electro zvuk, například od Sifona z WWW. Protikladem mu jsou Monkey Business ve funky "Teď je to bída" a "Kilovej bůj", kde hostuje i Jiří Korn. "Idiot" je tedy podobně jako geniální pět let stará deska "Gorila vs. Architekt" velmi pestrý, k podobně širokému kulturnímu zásahu má však bohužel daleko. V rámci žánru hip hopu je to však v roce 2013 jasná špička. (Petr Doupal)

---

Dříve se jim přezdívalo česká Nirvana, dnes bychom jim už skoro mohli říkat čeští Foo Fighters. Stejně jako jejich nepřeslechnutelné vzory i Imodium prošli určitým hudebním vývojem a na své čtvrté a dosud nejlepší desce dotáhli svou obsesi zahraničním rockem téměř k dokonalosti. Na "Valerii" je hodně slyšet, že její autoři, na rozdíl od jiné domácí konkurence, nepatří k muzikantům, kteří by se dokola vraceli k devadesátkám, ale naopak vnímají rockovou současnost a jejich hudba to plně reflektuje. Na jedné straně tak máte syrový výtrysk energie a agresivních bicích, na té druhé krásně klenutou kytarovou melodiku a citlivé hrátky s detaily. Absence slabých míst navíc zaručuje, že si Imodium budete dávat pěkně vcelku a nahlas. Nejlepší kusy? Jednoznačně titulní píseň, ale ani "Laní oči", "Nad Berlínem", "Stejná jako já" nebo "Náměstí" nepostrádají pořádný odpich a solidní dávku vypjatých emocí. Zkrátka, potencionálních hitů je na výlisku broumovských rodáků přehršel, a kdyby u nás hudební průmysl (a potažmo i jeho fanoušci) fungovali, jak mají, dávno by se čtveřice muzikantů za svou nekompromisní a vybroušenou jízdu rockovou encyklopedií vyhřívala ve světlech největších festivalových reflektorů a sbírala jedno ocenění za druhým. Snad se jim to nakonec podaří, potenciálu a kvalitního materiálu na to mají dostatek. (Jan Trávníček)

---

Zapomeňte na vše, co jste si před albem "Siluety" mysleli o tvorbě Mandrage - albová čtyřka totiž na hudbu plzeňské kapely vrhá zcela nové světlo. Období plné prvoplánových hitů určených především pro teenagery skončilo a pod dohledem producenta Ecsona Waldese připravila formace sbírku mnohem zralejších skladeb. Důraz byl tentokrát kladen hlavně na obrazotvorné texty a snové aranže, což symbolizuje například titulní, takřka filmově znějící píseň. Desetipoložkový playlist nabízí oproti rozdováděnému předchůdci "Moje krevní skupina" o něco plouživější tempo, na jehož pozadí vynikají zvukové experimenty a elektronické vsuvky. Jistě - Mandrage jsou stále mainstreamovou kapelou, od předvídatelných melodií se však přesunuli k rafinovanějšímu a modernějšímu pojetí, které u tuzemských kapel nebývá samozřejmostí. Razantní krok vpřed byl odměněn kladným přijetím kritiky, odvrácenou tváří je však pro skupinu slabší zájem kupujících. Potenciál nahrávky však ještě zdaleka nebyl vyčerpán a dvanáctá pozice v našem výročním žebříčku naznačuje, že Mandrage na domácí scéně ještě určitě neřekli poslední slovo. (Josef Martínek)

---

Domácí překvapení roku a comeback, jaký nikdo nečekal. Po důkladně mediálně propíraném rozpadu Support Lesbiens se zdálo, že se nad dříve populární skupinou zavřela voda. A ačkoliv by bylo příliš jednoduché označit Hynka Tomana za tvůrce všeho zla a skutečná pravda bude jistě o něco zakuklenější, výsledky hovoří jasně ve prospěch čtyř odpadlíků: Energické a zábavné koncerty, na které jsem jen v létě musel jít třikrát, abych se ujistil, že se mi to opravdu jen nezdálo, a album "New Ride", které je, minimálně na jejich poměry, tak skvělé, až se tomu nechce věřit. Od úvodní vybrnkávačky "To Be Together", přes nabroušenou dupárnu "Safe Flight", electrem šmrncnutou tancovačku "Dream A Dream" až po téměř závěrečnou funky vyhrávku "Get What You Wish" dýchající vlivem Red Hot Chili Peppers je jasné, že Portless na rádia kašlou a chtějí se zase stát respektovanou rockovou kapelou s vlastním ksichtem. A škarohlídi, jež původní Supporty často označovali invektivy jako "dobré tak pro účetní do kanclu", by dnes měli zpozornět, neboť toto přirovnání s příchodem novinky už neplatí. "New Ride" je pestrá, svižná a svěží nahrávka a jedná se tedy o ideálního společníka do auta. A my jen doufejme, že Portless na jejich nové cestě benzín hned tak nedojde. (Jan Trávníček)

---