"We Are No Longer The Same" - tak se jmenovalo album, kterým na sebe upozornila dvojice Table. Dominik Gajarský a Roman Štětina (oba studenti AVU) se před skoro čtyřmi lety ponořovali do abstrakce experimentální tvorby. Tu však postupem času vyměnili za střídmější, až minimalistické skladby kloubící akustiku s elektronickými prvky. Svým pojetím se tento monumentální celek na prvotině "Still Life" pod novým označením Palermo přesouvá kamsi do počátku osmdesátých let, do dob pionýrů synthpopu a zasněných novoromantiků. Dominikův vokál pak evokuje nejednoho hrdinu z této éry a deska sama o sobě drží pevně u sebe. Je hloubavá a ideově dotáhnuta do posledního detailu (není však díky tomu chladná ani odtažitá).

Úvodní dvojice "Book Of Ethics" a "Monochrom" (vyšla i na březnovém předvoji/épéčku "Monochrom") odhaluje mnohé. Onen střet hudebních rovin a zevrubných tetelení až kamsi k mrazivě depkařským atmosférám Joy Division nebo odkazu raných kompozic Garyho Numana, OMD, snad i hodně vzdálených Spandau Ballet (nečekejte však žádné provařené a ohrané "True"). Dominik a Roman těží spíše ze základních pilířů, kdy minimum je ve výsledku maximum - táhlé melodie (celé "Still Life" se nese v pomalejším módu) propletené střídmými beaty a prací s jednotlivými elementárními částmi - tento přístup si osvojili už v období funkčnosti Table. "Ageless" a "Old Wave" toto shlukují s osobitým přesahem a velkým nadhledem současnosti. Výsledný zvuk pak ohlídal zasvěcený Ondřej Ježek.

Dominik do textů zakódoval nemálo skrýší, i když na první pohled se vše může zdát jen jako sešlost krátkých heslovitých útržků jeho myšlenkových pochodů. Sumář je však hmatatelný pro všechny, kteří umí číst mezi řádky a nechají nadhozené stopy splynout v celek. V podobných slovních manévrech byl mistrem právě i Ian Curtis (ryze osobní pohled na věc): "Blue Disk And Staff" bere dech možná díky nenápadně blízkým střetům právě s ním. Titulní "Still Life" a úchvatná "Break A Law" poukazují, jak důležité je spojení textové stránky věci s důkladně vystavěnou hudební složkou, aby tyto vazby zapadaly přesně do sebe. To se po celé album Palermu vesměs daří, nic zde nepřečuhuje a minutáž je tak akorát; více by bylo k neutáhnutí na jeden poslech. Dále je neodvolatelným faktem, že pro své směrování nemusí "Still Life" sednout úplně každému.

Z předešlých řádků vykukuje fakt, že Palermo na "Still Life" hledalo a sladilo konceptuální souřadnice, kdy k logice věci pasuje i výtečný, stroze čistý vizuál s fotografií Michala Pěchoučeka. Ono zachycené zátiší a pro ně blízký vliv tvorby německého malíře Blinkyho Palerma a odkazu filozofa Ludwiga Wittgensteina mohou naznačit nejednu skutečnost. "Still Life" vyšlo digitálně a na limitovaném 180gramovém vinylu.

Palermu se podařilo vykřesat atmosférickou nahrávku, jež je podmanivá a zavede na nejedno rozcestí zamyšlení se nad sepsanými texty. Je to balanc na hraně intimity melancholie a niterních pocitů, které dokážou obklopit každý kout kolem vás, jen se usadit a nechat se vést. "Still Life" je ojedinělý debut, jenž však potřebuje i nemalé úsilí (při poslechu) k odkrytí všech indicií, ale pak se od něj neodtrhnete.