Byla to další desítka, která u nás během roku 2013 padla jako výherní jackpot jakési loterie. Lorde s "Pure Heroine" zabodovala a nashromáždila nemálo pochvalných recenzí, ve vzduchu však zůstalo několik nevyřčených ale a srovnání s Lanou Del Rey. V rekapitulacích uplynulých dvanácti měsíců bude mít "Pure Heroine" své pevné místo a opodstatnění, které nemohlo uniknout ani našemu dalšímu pohledu makrorecenze.

Josef Martínek superlativy v hlavní recenzi nešetřil, a jak již bylo řečeno, udělil desce plný počet bodů a neopomenul dodat: "Šestnáctiletá dívka natočila desku, kterou současný pop potřeboval jako sůl. Desku celistvou, vyváženou, s nikterak přemrštěnou stopáží. Sedmatřicet minut a osm sekund hudební slasti. Ani vteřina navíc, ani jediná přebytečná myšlenka." Pětice redaktorů s ním převážně souhlasila, s počtem bodů však šetřila, došlo i na jednu nepříliš lichotivou trojku. Výsledná známka se tak usadila na příjemných dvaasedmdesáti procentech.

Hostem je tentokráte písničkářka Patricie, která debutovala v roce 2011 albem "Obamamania". O dva roky později dokončila pestrého následovníka v podobě "Iris", na němž nemalým množstvím tvůrčího potenciálu vypomohl i Boris Carloff. Patricii jsme se evidentně s "Pure Heroine" trefili do jejího vkusu, více se dočtete kousek níže.

---

Petr Doupal - Lorde - takový malý zázrak (9/10)
Vztah ke zpěvačce: Přes zvláštní úvodní averzi k "Royals" jsem se do její tvorby zamiloval.

Lorde je pro mě Lanou Del Rey roku 2013. Když si dala tato modla žánru pop/electronica pauzu, v iPodu jsem jen lehce zascrolloval dolů. Neskutečné, jak se Lordin debut jeví promyšleně a dospěle. Zní vyzpívaněji a jistěji než jiné, mnohem starší kolegyně. Desetistopý výsledek je takový malý zázrak. Nechápu, kde autorská dvojice zpěvačka-producent vzala tolik sebevědomí. A takové množství nápadů. "Tennis Court" je možná nejlepší ženský počin roku vůbec. Přitom stejně jako ostatní skladby (a Lana) staví na jednoduché struktuře instrumentů a elektroniky s jasným rukopisem, až by někdo dokázal "Pure Heroine" spláchnout s tím, že všechny písně zní stejně. Nezní. Velmi oceňuji střídání údernosti skladeb nebo těch nadšených oproti těm spíše temným. Minimalistickými synťáky proplouvá šestnáctiletá holka jako královna a navíc zaujme i svým sdělením. Na první pohled triviální texty totiž nejen v jejím teenagerském světě mají mnohem větší hloubku než cokoliv, co se v žánru běžně rodí. Lorde je prostě hrdinka roku.

Lukáš Boček - Zachránkyně popu? Možná (8/10)
Vztah ke zpěvačce: Nečekaně pozitivní.

Mladí muzikanti jsou nedílnou součástí celého hudebního byznysu a vždycky budou překvapovat svou vervou, neokoukaností a otevřeností. Ve všech těchto disciplínách exceluje i Lorde, která vsadila především na upřímnost a civilní projev. Za doprovodu minimalistických kompozic založených na neoposlouchaných beatech zpívá o všem, co ji jako sedmnáctiletou holku z Nového Zélandu trápí. Anebo také baví. Její texty jsou proto barvité, plné fantazie, při zemi a zároveň nečekaně provokativní. Smyčky v pozadí jsou na tom velice podobně - nevzrušivé, přitom tak sexy! Lorde funguje i v pomalejších skladbách, ve kterých naplno vynikne její skvělý hlas - příkladem budiž výborná "Ribs" nebo mrazivá "Buzzcut Season". Všechny položky, včetně hitu "Royals", mají velice osobitý náboj a jejich sound lze jen velice těžko porovnat s jakýmkoliv jiným z momentálního mainstreamu. Lorde si už nyní vybrousila vlastní rozpoznatelný styl, a to se ne každému umělci podaří. Prostořeká interpretka se proto už v době vydání svého debutu stala velkou událostí.

Jaroslav Hrách - Lorde? Lana Del Rey light! (8/10)
Vztah ke zpěvačce: Zaujala mě hned prvním singlem.

Skladba "Royals" mě oslovila již v době, kdy se dostávala do popředí amerického hudebního žebříčku. Příjemný a výrazný hlas zpěvačky, který krásně vynikne díky minimalistickému hudebnímu podkladu, mě prostě zaujal hned na první poslech. Není však Novozélanďanka Lorde další z řady zpěvaček, které vydají jeden úspěšný singl, a pak po nich neštěkne ani pes? Lehké obavy se naštěstí rozplynuly při poslechu celého debutu. Lorde natočila opravdu vydařenou desku obsahující plno silných písní, a to jí v té době bylo pouhých šestnáct let! První trojice songů je super. Víc než "Royals" mě ovšem baví skladba "Tennis Court" s neuvěřitelně návykovým refrénem (videoklip je krásnou ukázkou, že méně je někdy více). Vedle úžasného zpěvu také potěší kvalitní texty, které jsou na dospívající holku opravdu vyzrálé. Ač mi svým způsobem připomíná odlehčenou verzi Lany Del Rey, nemohu je stavět vedle sebe - Lana si vytvořila svou uměleckou roli, kdežto Lorde se snaží být co nejvíc autentická. A jde jí to opravdu dobře.

Simona Knotková - Teenage femme fatale z předměstí (8/10)
Vztah ke zpěvačce: Po poslechu debutu přátelský.

Nemáme zářivě bílé zuby a nechutně bohaté papínky. Jezdíme autobusem a už nás nebaví, jak všichni chtějí vidět naše ruce ve vzduchu. A konečně máme svého zástupce na poli hudebním. Lorde chápe, že realita mladých posluchačů je o několik myriád vzdálená třeba té Taylor Swift, jejíž jediným problémem vždy bylo, zda jít na rande dřív s Jakem Gyllenhaalem nebo Harry Stylesem (nebo dosaď další jméno z ∞-položkového seznamu). Vidí dál za všechnu tu načančanou bubblegumovou oslavu mládí a ve svých skladbách cedí z úst cynické glosy, překvapivě uvěřitelnější než sentimentální stýskání vrstevnice Birdy. "Pure Heroine" rozpouští auru pouhé jednohitové senzace a nabízí ucelenou kolekci svěžího elektronického popu, který se chce prosadit i bez potřeby nadělat spoustu skandálů okolo, jak hlásá trend naší doby. Srovnání s Lanou Del Rey není náhodné. Také Lorde jde se svou hudbou do hloubky a i s prostými kompozicemi jí dodává punc velkoleposti. S pompézností ale nikdy nejde až k samotným hranicím kýče a v textech brojí proti nablýskané povrchnosti, s níž občas zápolí právě Rey. Debut roku? Každopádně velmi vítané vystřízlivění po obscénnostech popové scény v roce 2013!

Jan Trávníček - Proboha, ať už to skončí! (3/10)
Vztah ke zpěvačce: Už to vypadalo, že se na obskurnosti typu Lany Del Rey začínají zapomínat a už tady máme další uspávačku hadů, která při zpěvu zní, jako by se právě probudila po propařené noci. Tedy mdle, bez života a hlavně neskutečně protivně.

Albu "Pure Heroine" nevévodí žádné rozšafné melodie, muzikantské vyhrávky nebo okouzlující projev interpretky. Naopak je to spíše nuda, unavenost, absence jakýchkoliv jiných nápadů než opětovného použití temně bublající elektroniky a především ubíjející jednotvárnost. Hype stranou, tohle mrtvolné monotónní vzdychání snad nemůže fungovat jinde než v obchodních centrech, kde ve smrtící kombinaci s Annou Veselovskou může už tak unavené nakupující ukolébat natolik, že do košíku hodí i to, co původně nechtěli. A pak třeba i sami sebe. O tržby nadnárodních řetězců ale teď tolik nejde, nekonečných 37 minut spouští především nekontrolovatelné zívání, odpor k textům dotýkajících se Lordiných snů, pubertálních strastí a otravného moralizování a s narůstajícím počtem přehrání kvůli sepsání recenze také chuť tu její sedmnáctiletou zadnici pořádně nakopnout. Tři body z deseti tak mladá debutantka získává jen proto, že po světě běhají ještě daleko větší zla než tohle (zdravíme Michala Davida a vůbec skoro všechny Slavíky). V každém případě ale ruce pryč.

---

Album: Lorde - Pure Heroine
Průměrné hodnocení: 7,2/10
Celkový čas: 37:08
Skladby: Tennis Court, 400 Lux, Royals, Ribs, Buzzcut Season, Team, Glory And Gore, Still Sane, White Teeth Teens, A World Alone