Dobrého pomálu

07.01.2014 12:00 - Ondřej Michal | foto: facebook interpreta

V případě Sights And Sounds šlo vždy především o radost z hraní, než o prachy a slávu. To se ukázalo před čtyřmi lety, když kapela vydala svoji debutovou desku. Ukazuje se to i nyní, když je na světě nová nahrávka "Silver Door". Andrew Neufeld a spol. dělají muziku od srdce a je to znát.
9/10

Sights And Sounds - Silver Door

Skladby: Poli's Song, Cards In Place, Nothing At All, Hold On Me, Solo, So Low, Good Morning
Vydáno: 04.11.2013
Celkový čas: 23:01
Žánr: hardcore
Na začátku bylo setkání muzikantů z několika hardcorových kapel. A protože si od první chvíle takříkajíc padli do noty, ke společnému hraní už byl jenom krok. Slovo dalo slovo a Sights And Sounds byli na světě. I když se jedná o hráče z několika skupin, přízviska bokovka zpěváka Comeback Kid se hned tak nezbaví. Pravdou je, že Andrew Neufeld je tváří kapely, a je otázkou, jak by se jim bez něj dařilo dostávat do širšího povědomí. O to ale teď nejde. Hlavní je fakt, že po čtyři roky starém debutu "Monolyth" se formace znovu hlásí o pozornost.

Čtyři roky čekání byly vskutku těžké. Svoji vinu na tom má fakt, že se přece jen jedná o bokovku. Všichni z kapely mají svoje mateřské kapely nebo jiné aktivity. Nicméně se čekání vyplatilo a Sights And Sounds pokračují ve svém typickém duchu. Stále míchají tvrdé hardcorové postupy s atmosférickými pasážemi. Kapela má obecně blíže k indie než mateřskému hardcoru. Ostatně ve srovnání s Comeback Kid tady má Neufeld více prostoru ukázat se jako zpěvák. Dodejme, že to zvládá skvěle. Bez něj by Sights And Sounds byli jenom poloviční.

Dveře otevírá "Poli’s Song" zašpiněným kytarovým rifem, ke kterému se vzápětí přidávají ostatní nástroje, včetně klavíru. Stejně jako na debutu je ale i na novince zastoupen jenom sporadicky. Nicméně k samplování a elektronickým podkladům má kapela i tady vřelý vztah. Následuje "Cards In Place", která možná nejvíc ctí hardcorové podhoubí hudebníků. Jako na protipól lze naopak pohlížet na "Hold On Me", které předchází tichý nástup v podobě předoucí kytary a tichého Neufeldova zpěvu. Následuje strhující refrén, který se vzápětí znovu propadne do zahloubaného zvuku basové kytary. Netypická je "Solo, So Low" s nervózní rytmikou a zkresleným vokálem.

Říká se, že dobrého pomálu. Tak lze pohlížet i na "Silver Door". Krátká deska skvěle drží pohromadě a slabší místo bychom na ní hledali jen těžko. Pravdou je, že u šesti skladeb je to logičtější než u plnohodnotného alba. Na to si však nejspíš budeme muset nějaký čas počkat. Pokud si kapela znovu dá načas, je před námi opravdu dlouhé čekání.


NÁZORY

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY