Podezírat někoho, že tohle dělá z nějakých zištných důvodů, je nesmysl (pokud to přece jen někdo z účinkujících dělá pro peníze, tak se omlouvám). Nahrát desku jakýchsi "tribute coververzí" písniček ze třicátých a čtyřicátých let, jež všechny do jedné svého času zpíval František Krištof Veselý, to vyžaduje spoustu nadšení. A i ta spousta nadšení je málo - musí se přidat mnoho dokumentační a technické práce k dosažení věrného zvuku a atmosféry pradávných hitů minulosti. To všechno jen proto, abychom ty zapomenuté šlágry mohli v roce 2002 poslouchat z cédéčka v dobovém soundu a aranžích, pravda už bez praskání a přeskakování šelakových desek.

První zjednodušující paralelou, která vás jistě při poslechu alba "Ja som optimista" napadne, je Ondřej Havelka a Melody Makers. Princip je stejný, nadšení taktéž. Pro českého posluchače je jistě oživením slovenština v textech, zvláštností pak pro něj asi neznámé písničky. Milan Lasica dává k dobru celého projektu jméno a zejména potřebný šarm. Jinak to ani nejde, když základním stavebním kamenem jsou zde naivní banalitky typu: "Keď si šuhaj nájde dievčatko, chcel by ho pobozkať zakrátko, ale mnohdy čaká celý rok, kým urobí len prvý krok". Tohle se musí zpívat s noblesou a nadhledem, které Lasica má, nemluvě o dobře zvládnutém typickém frázování. Když přičteme věrný zvuk kapely včetně použitých instrumentů, techniky nahrávání a nezbytného křoví, výsledkem je zábavné album - milé a zábavě sloužící.

Je potřeba zdůraznit, že Bratislava Hot Serenaders, pro něž je recenzovaný nosič druhým dlouhohrajícím počinem, jsou evropskou špičkou ve svém "oboru", orchestr dokonce obsadil první místo na celosvětovém festivalu novoorleánského jazzu ve francouzském St. Raphael. A jen pro zopakování uveďme, že Milan Lasica není mezi zpěváky nováčkem - spolupracoval samozřejmě se svým dlouholetým hereckým partnerem Júliusem Satinským a zesnulým Jaroslavem Filipem (viz např. deska "Bolo nás jedenásť"), to ošem byla hudba z úplně jiného soudku.

"Ja som optimista" je deska, která nepřináší (a nepřipouští) vůbec žádné novoty, ba právě naopak se úmyslně snaží co nejvěrněji vyvolat ducha minulosti známé jen ze zažloutlých archivních fotografií a pamětnických filmů. Tohle brnkání na nostalgickou strunu je ale příjemné a nikomu rozhodně neublíží. A možná vám pomůže nahlížet na svět z té hezčí stránky dle sloganu "Ja sa neviem nikdy hnevať".