Lucie Bílá zůstává už dlouhé roky na špici oblíbenosti mezi českými zpěvačkami, takže i když zrovna nevydává hudbu pro velké haly (poslední album "Modi" je toho zdárným příkladem), nedělá jí problém je vyprodávat. Do Budvar arény v Českých Budějovicích dorazilo velké množství fanoušků všech věkových kategorií a dočkali se show světového formátu naplněné známými hity.

Je trochu paradox, že ze současných hudebních trendů čerpá Lucie Bílá naprosto minimálně (oba poslední pokusy "Jsem to já" a "Stop" dopadly katastrofálně), ale styl vystoupení po vzoru Kylie Minogue nebo Lady Gaga neváhala napodobit ani vteřinu. Nutno podotknout, že i když světelná a pódiová prezentace nepůsobila původně, body za ucelenost a profesionalitu se jí upřít nedají. Velkou členitou scénu, spoustu pohyblivých částí, propracované vizuální efekty, obrazovky a všechny další technické vychytávky měla mnohonásobná zlatá slavice zvládnuté do nejmenších detailů a minimálně v této oblasti nemělo její vystoupení obdoby.

Drhnul především výběr skladeb, případně jejich úpravy. V setlistu dostaly největší prostor léty prověřené hity (vyčnívaly skvěle pojatá "Hvězdy jako hvězdy" nebo houpavá "Miluji tě"), ale ublížily mu kontroverzními singly "Jsem to já" a "Stop" a předělávky. Studiové verze novinek jsou velice slabé a ani naživo to nebyl žádný zázrak. Takto kulantně už se bohužel nedá vyjádřit o české verzi "Smells Like Teen Spirit", která je ve všech ohledech špatná. Rozjívení tanečníci i bezobsažný český text zkrátka sráží legendární generační výpověď Nirvany do naprostého bahna.

Naproti tomu cover "Vyznanie" si vysloužil obrovské ovace a potlesk ve stoje. Ten se dostavil i po několika dalších písní, většinou těch vážnějších, ve kterých zpěvačka vokálně excelovala. Jakožto porotkyně talentové soutěže si pro zpestření zážitku pozvala některé z účastníků. Své neonové umění předvedl Alex Dowis a zatancovali The Pastels.

Vystoupení by hodně prospělo, kdyby se dalo pod pódiem stát a ne pouze sedět, protože občas připomínalo spíše lázeňský koncert. A to soudě nejen podle věku některých členů publika, ale hlavně vzhledem ke skutečnosti, že se na mnohé písničky nechalo tancovat, ale židle by překážely. Vystoupení pro sterilitu diváků a časté ticho z jejich strany připomínalo spíše zvukovou zkoušku.

Obrovským plusem show byl již zmiňovaný hlasový výkon interpretky. Z jejího projevu šel často mraz po zádech a rozhodně to nebylo kvůli tomu, že se hrálo na zimním stadionu. Sympatické vtípky, neustálý kontakt s publikem a výborná nálada během celého koncertu patřily mezi artikly, které výsledný dojem vylepšovaly největší měrou. Bílá sice není žádný Fred Astaire, ale choreografie v podání jejich tanečníků byla světová, a ti proto také zasluhují velkou pochvalu. Vzhledem k cílovému publiku, které nepřišlo za hlubokým uměleckým zážitkem, ale okouknout Bílou a poslechnout si její největší fláky, nejde koncert zatratit. Pozlátko světové show zkrátka zapůsobilo ve velkém.