Erik Francis Schrody aka Everlast si na hudební scéně odbyl už mnoho. Jeho počátky sahají do devadesátých let, kdy v roce 1990 vydal za podpory rappera Ice-T sólovou debutovou desku "Forever Everlasting". Po nepříliš velkém úspěchu se spojil s DJem Lethalem a Dannym Boyem a společně založili kapelu House Of Pain (název odkazuje na román "Ostrov doktora Moreaua" anglického spisovatele H. G. Wellse), následně podepsali smlouvu s vydavatelstvím a vydali eponymní album. Everlast se svou bandou konečně dosáhl úspěchu, hlavní podíl na tom měl známý singl "Jump Around?", o jehož produkci se postaral DJ Muggs z hiphopové kapely Cypress Hill. Skladba vystoupala na vysoké příčky nejen amerických, ale třeba i britských hudebních žebříčků a House Of Pain za ni několikrát získali platinovou desku. Kapela však moc dlouho nevydržela, po vydání třetího alba v roce 1996 se rozpadla a Everlast se vrátil k sólové dráze.

Postupem času se Everlast začal víc a víc oddalovat od klasického rapu a zaujal spíš pozici písničkáře s kytarou. Nahrávka "Whitey Ford Sings The Blues" zaznamenala díky kombinaci rapu s akustickou a elektrickou kytarou celkem slušné ohlasy, prodalo se jí více než 3 milióny kopií. Výrazným milníkem byla také spolupráce s kytaristou Santanou na singlu "Put Your Light On", za který oba hudebníci získali cenu Grammy. Následně Erik Schrody pokračoval v sólové tvorbě, nachomýtl se ke svým bývalým parťákům a podílel se s nimi na projektu La Coka Nostra. Ještě v roce 2010 proběhl koncertní reunion kapely House Of Pain. Bohatá diskografie, velké hudební zkušenosti a akustické turné Everlastovi vnuklo myšlenku vydat nahrávku kompletně akustickou. A tak vzniklo album "The Life Acoustic".

Everlast ze své tvorby pečlivě vybral skladby, které se následně rozhodl předělat do akustického hávu. Nezapomněl ani na hit "Jump Around?" (pro něj pravděpodobně jeden z nejdůležitějších songů své historie). Ten bohužel ve výsledku postrádá drajv a atmosféru z devadesátek. Z hitovky se stala průměrná tuctová písnička. Pro znalce originálů bude nejspíš složitější si některé předělávky oblíbit. "Black Jesus" je silný song a jeho předělávka se slušně vydařila, nemohu se ale ubránit dojmu, že tomu něco chybí. Stejným problémem trpí většina písniček z desky, jsou nevýrazné a dostatečně neutkvějí v paměti. Abych Everlastovi jenom nekřivdil, dobře si poradil s úvodním songem "Sad Girl", kterému akustická verze sluší snad víc než originálu. Příjemně působí i "Lonely Road" ze stejného původního alba "White Trash Beautiful". "Stone In My Hand" společně s "My Medicine" překvapí svižným tempem a chytlavým refrénem. Tím však s výčtem zajímavých momentů končím.

Everlastův chraplák se do akustických verzí náramně hodí, to bohužel nestačí. Předělávky zní obstojně, z desky mám ovšem pocit, že si ji Erik Francis Schrody nahrál hlavně sám pro sebe a pro skalní fanoušky. "The Life Acoustic" sice neurazí, ale "Jump Around?" si pustím raději v originále.