Blind Guardian za svou sedmnáctiletou kariéru vydali včetně novinky deset desek, díky nimž si vybudovali velice slušnou pozici, a dnes se již suverénně řadí po bok souborů, které byly v době jejich vzniku už plně etablovány (Rage či Helloween). Dost možná, že je v určitých fázích v popularitě dokonce pokořili. "A Night At The Opera" mělo potvrdit výsostné postavení německých metalistů ve svém žánru, avšak jestli tomu skutečně tak bude, je otázka s velkým O a velkým otazníkem.

Po těch šedesát pět minut, které album trvá, se můžete spolehnout na tempo pneumatického kladiva, kopáky rychlosti šicího stroje, uječenou kytaru (singulár použivám záměrně) a v neposlední řadě i na vokál Hansiho Kürsche, jenž je položen tak vysoko, že při neopatrné hře s vyvážeností a hlasitostí zvuku byste mohli snadno přijít k "ušní invaliditě". Na několika místech alba jsou ke slyšení, řekněme, netradiční prvky, které když nepřekvapí, tak rozhodně potěší. Myslím tím např. takřka industriální začátek úvodní "Precious Jerusalem" (byť se jedná o pouhých několik sekund), další sympatickou maličkostí jsou bubínky ve dvojce "Battlefield". Nadchl mě ústřední riff písně "Sadly Sings Destiny", jenž má velice moderní zvuk a charakter. Nejzvláštnější skladbou desky je bezesporu pětka "The Maiden And The Minstrel Knight", neboť se jedná o jakousi keltskou folkovo-lidovo-doomovou skladbičku, mající velice zajímavou melodii. Když opustím vyjmenovávání neobvyklostí desky, zbude mi už jen zkonstatování konvenčnosti. Najdeme sice chytlavé melodie, vcelku kvalitní kytarová sóla, syrové bicí, nicméně to vše patří ke speedmetalu jako kravata k obleku, a když ne ke speedu, tak rozhodně k Blind Guardian.

Některé z písní jsou lepší ("Precious Jerusalem", "Wait For An Answer"), jiné slabší ("Under The Ice", "The Soulforged"), dohromady to dává průměrný vzhled. Co musím kapele vytknout ze všeho nejvíce, jsou dvě věci: a) špatný, resp. nevyvážený zvuk, kvůli kterému jsem měl častokrát pocit, že se jedná o věc z kraje osmdesátých let, b) s předchozí výtkou související špatné uspořádání hudebních vrstev, kdy ústřední kytara nepouští nikoho a nic jiného před sebe, což není příliš žádoucí vzhledem k nijak zásadním figurám.

Blind Guardian si odnášejí průměrné ohodnocení, protože natočili průměrnou desku. Její obsah totiž ničím nepřekvapí, ani neuchvátí. Navíc je vše zabaleno do velice nepovedeného obalu, který mě pouze utvrdil o adekvátnosti udělených pěti bodů.