Zvířecí monstrum s velkým dupotem se opět objevilo na prahu našich příbytků a kdo je pustí dál, nezůstane v klidu. Na světě je totiž nová deska starých Sto zvířat s novým repertoárem a novými hosty. Po pilné dvouleté přípravě je tu album s bizardním názvem "Ty vole, na základní škole...“.
9/10
Sto zvířat - Ty vole, na základní škole...
Celkový čas: 52:29
Skladby: Píseň, Skandál, Škola, Novgorod, When That I Was And A Little Tiny Boy, Kanál, Pláč, Obrazárna, Ksicht, Ryba, Every Breath You Take, Pleše, Oaie Scandala, Socha, La Lumiere Des Tenebres, Thunder And Lighting
Vydavatel: Sony Music / Bonton
Zvířecí monstrum s velkým dupotem se opět objevilo na prahu našich příbytků a kdo je pustí dál, nezůstane v klidu. Na světě je totiž nová deska starých
Sto zvířat s novým repertoárem a novými hosty. Po pilné dvouleté přípravě je tu album s bizardním názvem "Ty vole, na základní škole...".
Tento desetičlenný pražský band víří naši klubovou hladinu již od roku 1990 a nutno dodat, že vcelku úspěšně. Jejich rodinná kronika se může pochlubit celkem hustě popsanými listy. Již po roce od vzniku měla kapela na kontě 46 koncertů a vyprodáno 1000 kusů EP, vydaných vlastním nákladem. V roce 1992 vychází MC "Sto zvířat" a na povrch vyplouvají i další aktivity v podobě výtvarně-hudebních happeningů. Rok 1993 se píše ve znamení zahraničního turné po vlastech francouzských, ke slovu se také hlásí nové album "Sto zvířat" pod křídly Bontonu. Od roku 1994 můžete vidět tuhle povedenou partičku i na prknech divadla Šrapnel. Historie však nekončí. V roce 1995 vychází "Czeching In" a to dokonce v distribuci Skoda records USA. Na dalších listech najdete vydání "Druhé brady" (1996(, "Skanholics unanimous"(Moon recordsUSA 1997), "Bambule" (1997), singl "Krok stranou" (1999). V roce 2000 jsme mohli zažít jejich společný koncert s britskou ska legendou The Selecter v Akropoli. Tohle však těmhle hravým zvířátkům v žertovných převlecích nestačí.
Kapela hraje i po jedenácti letech stále ve stejném, nenapodobitelném českém rytmu ska a lze konstatovat, že stále lépe a lépe. Nová deska je toho opravdu vzorným příkladem. Narozdíl od předchozích počinů, které se hodily spíše pro live koncerty, je toto album žánrově mnohem rozmanitější, a to i díky zpracování několika známých coververzí. Produkčně se tentokrát na celém projektu podepsal zvukový mistr Milan Cimfe společně s Petrem Ostrouchem, členem kapely. Natáčení alba se účastnilo velké množství hostů a výsledkem je pestrá paleta zvuků a melodií, které vyvolávají výbuchy smíchu i melancholie. Při poslechu "Oaie Scandaľa" můžeme slyšet skvělou tubu Filipa Spáleného, tahací harmonika se proměňuje v kouzelný nástroj v rukou Radka Pobořila z
Čechomoru a pozadu nezůstávají ani cimbály nebo třeba perkuse s trombonem. Kapela si hraje s náladou posluchačů a nesnaží se hudbu škatulkovat do žádných přihrádek. Kdo chce, ať vstoupí do velkého hudebního cirkusu, kdo nechce, ať zůstane doma, to je asi filosofie celého sekupení. Textové otěže drží stále pevně v rukou Tomáš Belko, i když se mu občas poněkud vymykají z ruky. Opakují se náměty, slova z předchozích alb. Najdete však zde i nové alegorické příběhy, které nás překvapí, i když ne na první poslech, svou laškující dramatičností. Zpěv má pod dohledem mužská sekce
Petr Ostrouchov, Jan Kalina střídavě s výrazným, charismatickým vokálem Jany Jelínkové, který nás mimo jiné pozve do velmi tajuplné a povedné "Obrazárny" světa. Ve francouzské coververzi ke skladbě "Škola" si zazpíval další host, Jean-Michel Poisson, jejich dlouholetý francouzský přítel. Tím však výčet hostů nekončí. Při písni "Every Breath You Take" od legendárních
The Police zazní další, trochu nevyzpívaný hlas Alexandry Langošové z kapely November Second.
Že
Sto zvířat netrpí žádnými předsudky, se potvrzuje i písničkou "Skandál".
Daniel Hůlka nám tu totiž hlubokým barytonem oznamuje:
"že ko-ko ko-koktá, před bulvárním tiskem se ale to-tohle musí utajit..." Možná to pro mnohé fanoušky je
"ska ska ska ska skandál" a ani bych se po jeho trapném čtení textu při křestu desky moc nedivila, kapelu to ale určitě nerozhází, nehrají totiž pro efekt, ale hlavně pro sebe. Nesnaží se drápat na druhý, komerční břeh showbyznysu a my můžeme být vděčni, že je ještě stále baví si hrát a u toho se smát.
Přemýšlím, jak by asi bylo veseleji, kdyby se rádia trochu oprostila od svých smyšlených formátů a místo Michala Davida by nám
"boty klapaly na druhou dobu" do rytmu
Sto zvířat.