Alan Jackson vydal svou první desku v roce 1989 a věřte nebo ne, dodnes prodal na třicet šest milionů alb. "Drive" je jeho devátou deskou pro label BMG, který je na něj proto právem hrdý a hýčká si jej jako synka. Čtyřicetitříletý Jackson nosí nejraději košile a džínsy, dlouho prodával automobily, žije na ranči se svou rodinou (manželka a tři dcery) v záviděníhodné harmonii, dovedete si představit ideálnější osobnost pro vrchol žebříčků komerční úspěšnosti v USA? Žádné drogy, tetování, pouze country, táborák, svoboda a bůh. To jsem vlastně zapomněl dodat - Alan Jackson je countryový zpěvák, což už ale jistě pozornějšímu čtenáři došlo, neb málokterý pravověrný rocker by svou image stavěl na poklidném rodinném životě. To si mohou dovolit jen správní hoši od bobří řeky, řekl by někdo.

První skladba desky "Drive" se jmenuje nachlup stejně (vlastně vás teď matu, protože je k ní připojen dovětek "For Daddy Gene"), která je jednou z nejlepších písní alba a zároveň spolu s několika dalšími jasně vystihuje Jacksonovu tvorbu a jeho, řekněme, umělecká východiska. "Drive" je přímočará, stroze budovaná písnička, která stojí na chytlavém refrénu. Seznamuje v ní posluchače s největší radostí svého dětství - to když jej otec nechal kormidlovat člun, z čehož si vzal ponaučení a dnes nechává své tři dcery řídit na prériích kolem domova jeep. No není to krásné? Jelikož se celá deska nese ve výrazně klidném tempu, stojí za zmínku těch několik skladeb rychlejšího, či chcete-li přímočařejšího, charakteru. Těmi jsou "Work In Progress", která, jak název skrytě napovídá, funguje jako jakási apologie postupného "hrdinova" zdokonalování se v otázkách rodinné výchovy, "Designated Drinker", jinak šestá píseň v pořadí, je dle mého soudu nejpovedenější, protože se může pochlubit nejlepším hudebním i melodickým ztvárněním. Svižnější je také osmička "That'd Be Alright", pro níž je určující stručný refrén postavený na jednoduše zapamatovatelných veršovánkách typu "Everywhere - Bear" apod.

Jak jsem se již zmínil, "větší polovina" "Drive" se nese v poklidnějším tempu, které je ale bohužel i nudnější. Základní problém Alanových "pomaláčů" tkví v tom, že on ani jeho skladatelští spolupracovníci nepřidali na desku skladbu, která by se mohla pochlubit pomalostí a zpěvností navzájem. Písně jako "A Little Bluer Than That", "Bring On The Night" nebo "The Sounds" trpí nedostatkem nápadu, unylostí, a proto nudností. Všem jim je navíc vlastní přílišná sentimentalita a řekl bych až prostoduchost.

Desku Alana Jacksona, potažmo jeho hudbu, vykresluje pěkně text písně "Where Were You When The World Stopped Turning" (mimochodem umělcovo 29. N# 1 v americké hitparádě), v níž zpívá: "Jsem zpěvákem jednoduchých písní, nejsem politická osoba / Sleduji sice CNN, ale nebyl bych schopen říct přesný rozdíl mezi Irákem a Iránem / Ale vím, že spolu s Ježíšem promlouvám k Bohu / Pamatuji si z dětství, že víra, naděje a láska jsou dobré věci, které nám dal / A láska je je z nich největší." Alan Jackson není náročný muzikant ani zpěvák. Pokud se s tím ztotožníte, jistě vám jeho country nebude proti mysli.