Hledání může mít mnoho podob. O tom hudebním by dlouze mohla vyprávět dvojice nizozemských producentů skrývající se pod názvem Atiq & EnK. Jejich debutová deska ukazuje, co všechno lze objevit v temných koutech elektronické hudby. Faktem ale je, že jejich nálezy neocení úplně každý.
7/10
Atiq & EnK – Fear Of The Unknown
Vydáno: 24.06.2013
Celkový čas: 38:47
Skladby: Stay With The Familiar, Moonlit Tea Party, Slow Clouds, My Obligation, The Glass Kingdom, Like An Angels Feather, Sim One, What Was That, Three Minutes, Shards Of Briliance, The Moment Of Truth (Featuring Mike Redman)
Vydavatel: Mindtrick Records
Protiklady to k sobě vždycky nějak táhlo. Povídat by o tom mohla nizozemská dvojice Guido Van Den Brink a Pim Arnoldus. Občanská jména více napoví jen málokomu a ani s oficiálním názvem
Atiq & EnK to nebude o moc lepší. Tedy pokud nejedete v elektronickém podzemí. Zatímco Van Den Brink se na denní světlo vynořil z temnot nizozemské metalové scény, Arnoldus se odjakživa živil dýdžejingem a pořádáním hudebních akcí. I když by se dalo říct
"každý pes jiná ves", jedno měli tihle hoši společné už od začátku: názory na hudbu. To byl také hlavní důvod, proč spolu začali muziku tvořit.
Začátky se nesly víceméně v tvrdším duchu. Dvojice si libovala v drsných polohách balancujících na pomezí junglu a breakcoru. Teprve časem jí došlo, že rychle a tvrdě nemusí zákonitě znamenat lépe. Proto postupně zvolňovala tempo, začala samplovat a víc než na rychlost beatů se soustředila na hlukové a melodické plochy - více se nořila do hudebních hlubin. "Fear Of The Unknown" ukazuje, jak taková sondáž může vypadat.
Pokud bychom za každou cenu hledali nějaká připodobnění, vcelku blízko má k dvojici projekt
Scorn. Mimochodem, stejně jako Pim Arnoldus, tak i Mike Harris, který za projektem
Scorn stojí, našel zprvu útočiště u metalu. Svého času bubnoval u tvrďáků
Napalm Death. Proč se členové drsných kytarových kapel pouští do elektronických experimentů, zůstane patrně nezodpovězenou otázkou.
Novinka by klidně mohla nést podtitul "Cesta napříč hudebním vesmírem". Ukazuje, co všechno lze v zapadlých koutech muziky objevit. Pokroucené melodické motivy, vokály protažené kdovíjakými filtry a efektory, torza samplů smyčců, na padrť rozlámané rytmy. Zatímco se těžkotonážní basová linka valí pomalu vpřed, kdesi pod povrchem nesrozumitelně šeptají dětské hlasy. Všechno je zabalené do temné, neprodyšné fólie.
Stačí jeden poslech, aby každému bylo jasné, že název desky má svoje opodstatnění. "Fear Of The Unknown" určitě dokáže leckoho vyděsit. Ostatně žádná z jedenácti skladeb není ideálním hudebním doprovodem k romantické večeři ve dvou. Přesto, nebo možná právě proto, by se jí měla věnovat pozornost. Jde o to jen překonat prvotní strach.