Floex sice začíná novou kapitolu svého fungování, zároveň se s "Gone" loučí s jednou významnou etapou jménem "Zorya". Celé épéčko se nese v melancholickém duchu, v atmosférách jde do maximální hloubky a je o čirých podobenstvích mezi elektronikou a akustikou, přesně v měřítkách typických pro Floexe.
Letošní rok se stal zajímavým milníkem v kariéře Tomáše Dvořáka, tedy
Floexe. Jak jsme již
informovali, započal zcela novou spolupráci s labelem Denovali Records. Paradoxně ale prvním zde vydaným střípkem do mozaiky je "Gone EP" na desetipalcovém LP, na kterém se zjevuje určitá symbióza o loučení s něčím hmatatelným (konec vztahu, pro milovníky spekulací to může být i finální zúčtování s civilizací, atd.), čemuž odpovídá i nálada čtyř kompozic na něm umístěných. Zároveň je to svým způsobem ukončení jednoho období, spojovaného s krásně zasněnou deskou
"Zorya".
Středobodem celé
sestavy je melodramatická titulní skladba "Gone", té hlas propůjčila Sára Vondrášková (působící také pod jménem
Never Sol), jež je i členkou Floexova live bandu. Poutavý posmutnělý příběh zcela zapadá do konzistence celku, který nepřímo nutí v myšlenkách se stále ohlížet za věcmi minulými. Vystavěná melodická ouvertura tak graduje společně s textem.
Doplňkem jsou dvě kratší
instrumentálky "Saturnin Fire And The Restless Ocean" a "Time To Go", které nezapřou nic z typického floexího laborování se zvuky, ruchy a výraznější prací s akustickými nástroji - klavírní linky těkají až zasněnými obrazci ambientu.
Hidden Orchestra tuto vyřčenou hypotézu ve svém remixu "Saturnin Fire And The Restless Ocean" bortí a skladbu rozpohybovali podle svého gusta, blíže k jejich vlastní tvorbě.
Bonusy v digitální podobě
Prvním z nich je "Veronika's Dream" ve výživném přepracování Dikolsona. Ten si pohrál s lehkou psychedelií pocitů ukrytých v původní verzi a vypracoval alternativní, niterně sklíčenou fúzi. Další dva jsou vůbec první oficiální videoklipy Floexe k již zmíněným "Veronika's Dream" a "Gone", kontrasty mezi nimi jsme naznačili již dříve.
Floex neponechal nic na náhodě a servíruje závěrečné dějství, na kterém se drobet ohlíží zpátky. "Gone EP" nikam nespěchá a v maximálně míře nechává doznít libozvučné mikrosymfonie. Nevykročil tak ani ze stínu hloubavé noční výpravy jménem "Zorya", spíše ji rozvinul do reality denního svitu.