Pátek, 23. srpna 2013

Co se tedy změnilo od loňska? Kromě line-upu vlastně nic moc. Festival se stále nachází v areálu likérky Rudolf Jelínek, vedle něj stojí pár kolotočů, dvě pódia doplňuje alternativní scéna a filmový koutek a nehlídané stany postavené na okolních travnatých plochách zůstávají i nadále v (ne)milosti chamtivé veřejnosti. Prostě taková běžná česká festivalová klasika.

Na další festivalové kratochvíle a tvořitele atmosféry se nehraje, beztak mnozí přijeli hlavně proto, kde se areál nachází. Na druhou stranu, Trnkobraní letos trvalo jen den a půl (v neděli už štafetu přebralo město Vizovice s programem cíleným na posluchače cimbálovky, lidovek a dechovky) a tak asi pro organizátory nemělo valného smyslu pořádat další aktivity, koneckonců i ty filmové přehlídky navštívilo jen pár jedinců a ti ostatní se spokojili s programem Komiků s.r.o. O nich ale až později. Faktem zůstává, že Vizovické Trnkobraní je festivalem určeným hlavně a především místním obyvatelům Vizovic a Valašska jako takového a z nich si vybírá spíše sváteční návštěvníky podobných akcí, tj. rodiny s dětmi, středoškoláky, starší lidi a podobně.

A od toho se odvíjí i seznam vystupujících. Nejvíce prostoru na žlutomodrých plakátech dostali Kryštof, Chinaski a Čechomor, nezapomnělo se ale ani na menší jména jako Nebe, Rybičky 48 nebo Koblížc!. Jak nejspíš správně tušíte, i ve výběru menších kapel zde hraje roli alespoň letmý příklon k mainstreamu a přinejmenším ustálená, byť zatím třeba ještě méně výrazná pozice na hudební scéně. Ty "opravdové" mladé a nadějné zde nenajdete a je to opravdu škoda, festivalu by velmi prospěli a areál by hned dýchal vzdušnější atmosférou. Snad příští rok.

Nechme ale zbožných přání a posuňme se k samotným vystoupením. Festival otevřel klasický skočný bigbít v podání ústeckolabských UDG, na které na menším pódiu navázeli loni 30 let slavící punkáči Visací zámek s letitými hity "Traktor", "Prezident je buzna" a samozřejmě "Známkou punku", která zejména mezi mladšími ročníky vyvolala hotovou euforii. Vlastně stejnou, jakou o chvíli později se svým největším a velmi chytlavým hitem "Zamilovaný/Nešťastná" roznítili o dvacet let na scéně mladší Rybičky 48.

Havířovští Nebe vydali svůj ambiciózní debut "Legosvět" na labelu Richmond Records patřící Richardu Krajčovi a o malých Kryštofech se nejspíš bude psát i nadále. Skupina totiž nedávno zveřejnila nový singl "Vteřina", kterého se rádia chytila a nejspíš i to pomohlo houstnoucímu davu pod jejich pódiem. Žádný div, že to skvěle ladícímu Petru Harazinovi vlilo energii do žil a co do nasazení a komunikace s publikem na Trnkobraní neměl téměř žádnou konkurenci. Vždyť ještě loni na ně na Colours Of Ostrava přišla sotva hrstka nadšenců, zaplněné prostranství tak jistě bylo vítanou změnou.

To znovuobnovený Pražský výběr měl plno už od začátku. Teatrální show v podání pánů Kocába, Pavlíčka, Čoka a dalších sice slušně odsýpala, ale pokud jste je už podobně jako autor viděli letos poněkolikáté, momentu překvapení jste se kromě zařazení "Olda je přítel můj" a jiného outfitu hostující Jany Kratochvílové nedočkali. Standardně dobré vystoupení odehráli i třinečtí Charlie Straight, v jejichž setlistu potěšila sympatická novinka "Crush On Hooligans", ke které by měl v říjnu vzniknout videoklip. Držíme palce.

Největší hvězdou pátečního programu ale měli být Kryštof. Což o to, koncert to byl pěkný, ostatně jako vždy, ale kdo viděl jejich stadiónovou show na Brněnském Majálesu, v Hradci Králové na Rock For People nebo kdekoliv jinde, mohl se oprávněně cítit ochuzený. Stejně jako o týden dříve v Hradci nad Moravicí totiž chyběla většina doprovodných propriet, díky kterým se na kapelu letos snáší tolik chvály. Všechny ty konfety, pyrotechnika, vizualizace a visutá pódia zůstaly ležet ladem a byla to obrovská škoda. Vždyť právě tato, nebojme se říct, světová show, by mohla svátečním návštěvníkům festivalů rozšířit obzory a nenásilně je donutit, aby od ostatních muzikantů vyžadovali v budoucnu víc. A třeba by se pak i na podobné akce vydali častěji.

Sobota 24. srpna 2013

Sobotní program otevřeli na velké stagi No Name. Asi se shodneme, že kapela ze slovenských Košic už má nejlepší léta za sebou a od svého vrcholu kolem roku 2005 už žije víceméně jen z podstaty. Navzdory tomu ale odehrála ve Vizovicích překvapivě skvělý koncert, který se pro mnohé jistě zařadil k vrcholům letošního Trnkobraní. Kapela totiž omylem vyrazila do Vizovic o den dříve a ve valašských sklípcích tak stihla předchozí večer nasát nejen atmosféru. A to se o sobotním poledni pochopitelně projevilo na vtipkujícím Igoru Timkovi, kterému už sice dělají problém vyšší pasáže některých písní ("Starosta", "Čím to je"), ale na energii, komunikaci s obecenstvem a mladické rozdováděnosti mu to pranic neubírá. Mimochodem, na otázku "Kdo nás dnes vidí naživo úplně poprvé?" zvedla ruku dobrá třetina přihlížejících.

Staronoví Portless na tom byli podobně. Kryštofu Michalovi sice chvíli trvalo, než se dostal do provozní teploty, ale jakmile mu diváci ukázali svou přízeň, už pálil jednu hitovou rozbušku za druhou - "Sweet Little Something", "In Da Yard", "New Ride", "Let's Dance" nebo sympatickou novinku "Dream A Dream". Opět skvělý koncert a potvrzení toho, že rozpad původní formace kvartetu hudebníků prospěl.

Zatímco na menším prostoru bojoval Xavier Baumaxa s berlemi a křiklouny, které zajímala jen "Pažitka", v zákulisí už se chystali Xindl X, Sto zvířat a Meky Žbirka. Autor proto dal raději prostor projekci snímku "Polski film", což je bohužel jen hloupě překombinovaná komedie, která za čas u ní strávený nestála. Hlavních rolí se v ní ujali Pavel Liška, Jan Budař a Tomáš Matonoha a právě poslední jmenovaný se spolu s Milošem Knorem představil i na festivalu, to když pod značkou Komici s.r.o. vystoupili před několika stovkami diváků na odlehlejší Alternativní scéně. V obecenstvu sklidili slušný aplaus, nicméně jejich scénky z pořadu "Na stojáka", přece jen zůstávají humornější, než na manželských a německo/českých stereotypech postavené vtipy, které předváděli naživo.

Návrat k hudebnímu programu obstaraly hity "Chci zas v tobě spát", "Až ti řeknu" nebo "Oheň" v podání Davida Kollera anebo "Už mě nenajdou" Koblížků, alias těch punkerů z Óčka. Pokud jste je ještě naživo neviděli, vězte, že po hudební stránce jde o poněkud diskutabilní záležitost, ale vše vynahrazuje koncertní nasazení a humor, který je mladíkům z Šumperka v jejich dvaceti letech vlastní. Český pokus o Blink-182 možná nebude mít dlouhou životnost, ale muzika její představitele viditelně baví. Tak jim to přejme.

Fleret pochází z Vizovic, o svém rodném kraji zpívají a snad každý rok jsou na Trnkobraní i Masters Of Rock stálicí, která místní zaručeně potěší. Jejich folk křížený s country a bluegrassem si i letos s publikem skvěle sednul a dohromady vytvořil krásně hřejivou atmosféru, která se nesla valašskými kopci dál a dál. Dost možná nejlepší koncert tohoto ročníku.

Škoda, že v podobném duchu nemůžeme hovořit o šestičlenném uskupení jménem Chinaski. Na chlup stejné představení předvádí už několik let stále dokola a je na nich vidět, že nový vítr a inspiraci k psaní písniček potřebují v kapele jako sůl. Bohužel, ani novinka "Stížnost" z připravované bestofky k dvaceti letům pod aktuálním názvem klesající trend nezvrátí. Pro fanoušky z období devadesátek a přelomu milénia se tak jedná o smutný pohled na někdejší největší českou kapelu, která rezignovala na snahu posouvat věci dále a spokojí se s rutinním přehráváním svých největších hitů.

Další oslavenci, Vypsaná fiXa, založili svou kapelu ve stejný den, kdy se ve Vizovicích představili, jen o devatenáct let dříve. A svůj den oslavili ve velkém stylu. Prostor dostaly převážně novější věci z alb "Fenomén", "Klenot" a "Detaily" a unavený dav poprvé a naposledy pořádně rozskákali. Během závěrečné "Barové turistiky" došlo i na snad jediný circle-pit festivalu a to si v takovém prostředí zaslouží uznání.

Závěrečné vystoupení na velké scéně obstarali Čechomor, kteří taktéž slavili, jen těch společných let bylo o šest více. Písněmi "Místečko", "Mezi horami" nebo Nohavicovou "Básnířkou" roztancovali zejména starší ročníky a za doprovodu houslových hrátek svitavského rodáka Karla Holase pro většinu návštěvníků večer ukončili. Úplně poslední totiž vystoupili na vedlejším pódiu Kosovci a svou show odpálili coverem Kabátů. Těžko najít pádnější důvod pro opuštění areálu.

Šestačtyřicáté Trnkobraní znovu potvrdilo, že pro posluchače progresivnější muziky není a asi ani nikdy nebude, ale jako odpočinkový festival pro šířeji rozptýlené skupiny posluchačů, kteří ctí tradici a rádi si sem tam zabékají něco, co znají, funguje obstojně. Až na některé organizátorské přešlapy (bezpečnost ve stanovém městečku a pravidelné ucpání uličky sloužící k přechodu mezi oběma scénami) mu nelze mnoho vytknout a proto má smysl, aby se jako příjemná jistota objevoval ve festivalovém kalendáři i nadále. Nashledanou příští rok!