Že by novou bestofku De Phazz nějak extra potřebovali, to se říct nedá. Jejich "Beyond Lounge" z roku 2002 vlastně obsáhla opravdu to nejlepší, protože pak už to s touhle německou partičkou šlo spíš z kopce než do kopce. "Naive" ale na druhou stranu není standardní bestofka. Pit Baumgartner se totiž rozhodl na ni nahrát ty největší hity své kapely v akustických verzích. Pomohlo to něčemu?

Tušíte správně - moc ne. Muzika německých kmotrů lounge music stála vždycky na dvou pilířích - na smyslném retru a dráždivé elektronice. Pokud jeden z těch pilířů zbouráte, zůstane vám sice hudba, která uchu lahodí, ale kterou na světě dělá asi tak milion lidí. A pokud je tím zbouraným pilířem ten elektronický, stává se z De Phazz skupina hovící si v obyčejných vodách latinskoamerických žánrů. Ve vodách, které bývaly hutnou a hustou směsí, ale které jsou dnes nějak podezřele naředěny akustikou.

To samozřejmě není nic, za co by se muselo dávat pětadvacet na holou. Jenže to není ani nic, za co by se musela dávat hvězdička s dvojitým podtržením. Nehledě na to, že s tou akustikou to není vždycky tak úplně žhavé. Zatímco některé songy (nesmrtelný "Something Special") byly pro kompilaci nahrány komplet znovu, jiné kusy ("I Saw It On The Radio") znějí jen jakoby ořezaně a řada efektů je v nich ponechána. V obou případech je posluchač tak nějak ošizen a zážitek zůstává jen poloviční.

Pro De Phazz oblíbený počet šestnácti skladeb zahrnuje dost podstatných kusů tvorby kapely, subjektivně můžeme spekulovat, zda nějaké chybí, objektivně se pak dozvídáme, že novější materiál zůstal mimo tracklist (proč asi? Ha ha...). Padesát minut s těmito Němci se tráví docela příjemně, jako ostatně asi vždycky. Oni tu muziku nějakým způsobem dělat umějí, asi na světě bude jen málo lidí, které by ten jejich sluníčkový lounge vyloženě štval. Jako ukázková sbírka toho, co mají v arzenálu, ale "Naive" sloužit nemůže. Ukazuje tvář skupiny, která není kompletní a která tím pádem moc nezabaví.