Narodil se britským rodičům, otci pilotovi a matce učitelce. Část života strávil na Novém Zélandě a již ve třinácti letech začal psát vlastní písničky. Nikomu o tom ale neřekl, protože se styděl. Nejprve plánoval kariéru s jednou z neznámých londýnských kapel, ale později se rozhodl pro sólovou dráhu, bál se totiž spoléhat na druhé. Disponuje všestranným hudebním nadáním, sám si píše a produkuje skladby, doprovází se na klavír. Pokud slyšíte o nesmělém blonďákovi Tomu Odellovi poprvé, věřte, že zřejmě ne naposledy.

Jeho první plnohodnotné album "Long Way Down" se v rodné Británii stalo doslova senzací, když s ním dobyl oficiální prodejní žebříček. Ve svých skladbách zpívá hlavně o lásce. Po této větě možná někteří (předsudků nezbavení) čtenáři přestanou číst. Jejich škoda. Tom Odell totiž není jeden z mnoha. Rodák z Chicesteru dokáže na rozdíl od některých mužských kolegů v branži do svých skladeb kromě tesklivých tónů vložit i živočišnost, emoce (lépe řečeno věrohodné emoce) a srdce.

Mezi Odellovy silné stránky patří zejména schopnost postupné gradace. Nejlépe je to slyšet v hitu "Another Love", který si již pomalu otevírá dveře i do českého rádiového éteru. Písnička začíná poměrně nenápadně a během první minuty se člověku může vkrást na mysl myšlenka, že podobně zní tisíce dalších skladeb. Až v druhé polovině srdcervoucí balady si uvědomí, že se mýlil - pod tíhou tohoto emotivního majstrštyku by totiž roztály i ledovce z Titanicu.

"Long Way Down" ale nepatří mezi alba jednoho hitu. Naopak, funguje skvěle jako celek a prakticky nenabízí slabší místo. Desetipísňovou nahrávku se podařilo výborně vybalancovat, během zhruba pětatřiceti minut se tak posluchač ani chvilku nenudí. Tom na svém debutu pravidelně střídá polohy, ke slyšení jsou tak táhnoucí se balady ("Sense"), melodické hity s nosnými refrény ("Till I Lost", "I Know") i energií napěchované hymny ("Hold Me"). Ať ale zpívá cokoliv, vždy to dovede podat se šmrncem, drajvem a citem pro moment. Především ale jeho písním nechybí to nejdůležitější - duše. Tomuto modrookému blonďákovi s vystrašeným kukučem zkrátka uvěříte vše, co ve svých textech sděluje.

Zdá se, že porota Brit Awards se i letos trefila. Tomu Odellovi se totiž podařilo natočit úctyhodný debut, mezi jehož největší přednosti se řadí zpěvákova nezdolná energie a nezkaženost showbyznysem, kterou cítíte na sto honů. Mladík, jenž si vysloužil porovnávání s velikány Davidem Bowiem nebo Eltonem Johnem, s jistotou potvrzuje naděje do něj vkládané. Britský pop má zase o jednu hvězdu více.