Paradoxně se však za tu dobu příliš nezměnilo. Karo (vlastním jménem Karoline Schaum) zůstala onou do sebe uzavřenou slečnou, navenek nepříliš průbojnou, kterou na pódiu zrazuje její patrná nervozita. Udělala však jeden nemalý pokrok, obklopila se totiž dvojicí hráčů - Danielem Gehretem (basa) a Matthiasem Labusem (bicí) z kapely Shokei, s nimiž od roku 2011 sporadicky vystupovala jako Karo And Jets vs Sharks. Pod tímto názvem v té samé době natočili třískladbové épéčko, které se z části stalo základem pro její druhé album "Home". Debut "Sing Out, Heart!" naštěstí nezůstal v propadlišti zapomnění a najdete zde nemálo spojnic. Zastávkou mezi deskami bylo hostování na kompletu "How It Feels To Find There's More", kde jí Uphill Racer svěřil posmutnělou krásku "Bright Curious Endless".

V "The Great Depression" nezapírá svou inklinaci k tvorbě Feist, tato křehká balada je vstupní bránou do celého dějství, v němž se často mění výrazová tvář Karoline. Důkazem může být spojený blok "My Empire" a "Electrickery", v němž se postupně do popředí žene hypnotická alchymie shoegazeu, a nabídne srovnání s Cat Power. Nemalým překvapením je hned následující položka pod jménem "Wicked Game" - jediný zde umístěný cover (v originálu Chris Isaak). Karo drobet upravila notoricky známou a ohranou melodickou linku a taktéž se zbavila přebytečného patosu romantiky z původní verze. Zůstala krotká melancholie ve velmi civilním provedení, které je v náladovém kontrastu s předchozími skladbami.

Elektrizující "We Are Geth" je instrumentální předěl do druhé poloviny, ta má komornější charakter a atmosféricky je i vyrovnanější. Karo se rázem změní v pocitově vyrovnanou vypravěčku příběhů o podmanivosti míst, kam se nejraději vracíte, kde na vás někdo čeká a kde se díky tomu cítíte bezpečně, téměř nebojácně. Avšak nevíte, co druhý den, po jejich opuštění, přijde a jaké všechny nástrahy budete muset překonávat. Do hudebních struktur se vtírají i náznaky lo-fi zvuků a ruchů, přesto pošpiněný folkový formát zůstává zachován ("Paper Planes" jsou až dětinsky dojemné). Závěrečné "Low Once Saved My Life" a "For Me Too" se nadechují k životu, k omamnému oparu radosti a zklamání smíchaného v jeden životní koktejl, který je třeba vypít až do dna hořkosti melancholie.

"Home" je ve své podstatě nádherná deska, která pro někoho může znamenat mnohem více, než se na první pohled může zdát. Avšak Karo na ní nepřekonala jednu záludnost: zda se hudebně posunout jinam nebo spíše vsadit na jistotu ze "Sing Out, Heart!", v jejímž duchu se převážně nese ona druhá půlka nahrávky. A finální rozuzlení však není, zdá se, jen v jejích rukách...