Festivalová sezóna by bez Masters Of Rock byla strašně nudná. Kde jinde byste našli na pětadvacet tisíc mániček na jednom místě? A kde jinde by tyto máničky našly takovou koncentraci rockových a metalových kapel, než právě ve Vizovicích? A právě proto je tento metalový svátek tak oblíbený, o čemž ostatně svědčily stany roztroušené po loukách již několik dní před startem velké akce!

Čtvrtek, 11.7.2013
Už čtvrteční set kapel sliboval hodnotná vystoupení, Ať už si fanoušci pospíšili a dorazili na Arkonu nebo na Primal Fear, nemohli ničeho litovat. Energií nabitý metal prýštil z pódia už od odpoledních hodin a s příchodem Ralfa Scheeperse dostalo publikum další energetický šok. Rozdovádění fanoušci si pak i rádi odpočinuli při show Grave Digger, zatímco jiní ochutnávali první festivalové pochutiny a chystali se na Leningrad Cowboys. O jejich show si můžete cokoliv, ale v žádném případě je nesmíte brát vážně! Popové kousky ve výrazně tvrdším kabátu, natupírování muzikanti, obří Elvis, dvě sličné komparzistky... Ale hlavně zábava celých pětasedmdesát minut! Podobně zábavně se k metalové show snaží přistupovat i Dragonforce. Jejich heslem ale není čurina až do rána, ale rychlotenkovysoko! Takže pokud vás z jejich show bolely uši, vůbec se není čemu divit. To Accept, kteří ten den platili za hlavního headlinera, ušiska všech posluchačů léčily vydatnými porcemi heavy metalu. A i když někteří v davu pořád lamentovali nad tím, že neslyší Udo Dirkschneidera, ale Marka Tornilla, byla jejich show více než vyvedená.

Pátek, 12.7.2013
Po ranní plejádě vesměs českých kapel se na scénu přiřítivší Elvenking rozhodli napumpovat do publika trochu italského folkmetalu. Napapkané metloše se jim vskutku podařilo rozpohybovat a Audrey Horne tak přišli skoro k hotovému. Elán neopustil publikum ani při show Prong, i když to se už do čelních řad cpali gotičtí fanoušci The 69 Eyes. Tato kapela mě osobně trochu zklamala. Na rozdíl od písní na CD působili odehrané kousky jednotvárně a nudně. Nebo že by to bylo tím, že se fandové při pohledu do programu začínali už těšit na Rage? Jejich setu sice předcházelo hodinové chystání stage, ale odměnou byl nastoupený a zcela ohromující Lingua Mortis Orchestra. Peavy & spol. totiž opět nešetřili a investovali do velkolepé produkce a kvalitních muzikantů. Výsledek? Pompézní set, při kterém publikum nevycházelo z údivu. Kousky z nového chystaného alba, které show otevřely, si perfektně rozuměly i se staršími písněmi. Velká škoda, že měli pouze pětasedmdesát minut hracího času a pořadatelé je vyměnili za Devin Townsend Project. Znalci ho jistě ocenili, jenže těch se před pódiem sešla asi jen pouhá třetina. Dobré skóre na hlavní hvězdu...

Sobota, 13.7.2013
Festival v plném proudu a program, který slibuje zábavu od ranních hodin. Takhle vypadá ideální sobota! Naštěstí ani ti, kteří se rozhodli přijít až na Amaranthe, o nic nepřišli. Po sledování dlouhonohé zpěvačky, kterou doplňoval další dlouhovlasý zpěvák a ještě jeden (sice už krátkovlasý) vokalista, se pódium zahalilo do mlhy a na jejím konci se s natěšeným publikem zdravili Brainstorm. Miláčci českých fanoušků opět nezklamali: Energií natřískaná show, skvělý projev všech hudebníků a jiskrný zpěv, to jsou jejich hlavní vizitky. Nesmím ani zapomenout na tu skromnost, která je zcela odzbrojující. Stejně energicky vkročili směrem k fanouškům i Waltari a Moonspell. Show této portugalské formace začala dle programu v nešťastných 19:25 - tedy za plného světla. Ale co naplat, když jejich management má jen pramalý pojem o čase a dnech. Pokud bylo během Fernandova koncertu na betonovém place byť jen trochu volno, při setu Lordi se ze stanů s pivem v ruce přivalili snad všichni rockeři, a najednou byla hlava na hlavě. Kdo by taky nechtěl vidět tuny latexu poslepovaných do fešáckých kostýmů, prskavky a ufiklou hlavu klávesačky? Na to se netěšili snad jen fanoušci Yngwieho Malmsteena. Kytarový polobůh se na pódiu objevil za modré mlhy, sem tam přikrášlené růžovou diodou. Ano, sledovat (případně fotit) tohoto pána bylo velmi zábavné - pro některé víc, než ho poslouchat. Fajnšmekři jeho um ale jistě ocenili vysoce zdviženým palcem.

Neděle, 14.7.2013
Festivalovou jízdu finálního dne zahájili ti nejodvážnější již v půl desáté. Po čtveřici českých kapel, kterou uzavřel Harlej, se začalo pódium chystat pro Xandrii. Líbivým melodiím znějícím areálem vévodil hlas zpěvačky Manuely Kraller. Měla jsem možnost tuto kapelu slyšet i s Kerstin Bischof, která několik let fungovala i u Axxis a musím říct, že s ní se mi kousky Xandrie líbily ještě o něco víc. Nic to ale nemění na tom, že obě dámy zpívají skvěle! Milovníci tvrdší muziky už vyčkávali příchod Sanctuary. Jestli se vám zdálo, že slyšíte tak trochu Nevermore, správně jste poznali příbuznost mezi oběma kapelami a možná i zpěváka, který dříve v Nevermore působil. Trochu rozruchu do jinak pohodového odpoledne přinesla až show Artrocity. Zpěvák Alexander Krull si totiž na pódium přivedl kromě muzikantů i dvě "tanečnice". Jak sami vidíte na fotografiích, projev kapely pak už neměl nikdo důvod sledovat. A ani to nebylo zapotřebí. Pořádně přiostřit zrak se ale vždy vyplatí na show Powerwolf. Německá kapela s rumunským zpěvákem nikdy nezklame svým expresivním projevem, při kterém hodiny zrychlí tak na dvojnásobek. Ani se nestihnete v zápalu boje nadechnout a vystoupení je u konce. Naštěstí, vyvrcholení celého čtyřdenního maratonu mělo teprve přijít v podobě tříhodinového setu metalové opery Avantasia. Megalomanskou show zahájil Tobias Sammet společně s Bobem Catleym a publikum dostalo první zásah elektrickým proudem. Mnozí nevěřícně poslouchali Tobiasovu zpěvu, který byl až neuvěřitelně čistý a perfektně intonovaný. Že je tvůrce této opery v té nejlepší formě, dokazoval i jeho vitální pohyb po pódiu. Nesmíme ale zapomenout ani na ostatní zpěváky: Amanda Somerville, Michael Kiske a v neposlední řadě kytarista Oliver Hartmann - ti všichni si obrovský potlesk a pochvalné reakce publika stoprocentně zasloužili! Grandiózní tečka za celým festivalem se velmi vydařila a návštěvníci rozhodně nemůžou litovat času stráveného ve vizovické likérce Rudolfa Jelínka!

Jakožto pravidelný návštěvník festivalu Masters Of Rock musím pořadatele pochválit. Předem za plošinu pro vozíčkáře a také za dodržení časového harmonogramu - i když ten byl ke konci festivalu krapet narušen. Zázemí festivalu je velmi dobré a v přilehlém okolí bylo vidět kempy, sprchy a toalety. Stánky v areálu i mimo něj překypovaly pochoutkami. Pozor ale na zrádné langoše. Díky nim měli někteří gurmáni zkažený nedělní program. Nestrávili ho totiž se svými kamarády, ale na toaletě, a dokonce i v nemocnici. Letos jsme se obešli i bez fatálních tragédií - tedy až na jednoho stánkaře, který si chtěl vzít život. Naneštěstí se mu to málem podařilo, nebýt včasného zásahu zdravotníků.